BLOG BLOG BLOG BLOG

VAMPÝRA

PREKLAD: DANI
Lilith Edenová je dcera člověka a upírky, stvořená k jakémusi tajemnému úkolu.
Devadesát osm let ležela ve živoucím domě v Sydney, avšak procitla příliš brzy – doba ještě nedozrála.
Aby naplnila své poslání, musí svádět boj s upíry, kteří v ní vidí bastarda.
 
V boji jí pomáhá její oděv, který dokáže libovolně měnit svou podobu – symbiont.

Tajemství zrozené ze snu. Mladá žena bez jakýchkoliv vzpomínek. Hrůzný potomek rasy staré jako samo lidstvo. Předurčení, které se má naplnit po stoletém spánku.

VAMPÝRA procitla. A chystá se objevovat nepřátelský svět. Vydejte se s ní po nebezpečné a vášnivé cestě. Sledujte upíry na jejich nočních toulkách.

Toto je první část cesty k pramenům života a krve. Lilith se probouzí. Dobrodružství začíná...

V nitru Leroye Harpse to vřelo vášní. Upíral pohled na krásku v otrhaných šatech. Jako znalci mu netrvalo ani vteřinu, aby si ji velmi pečlivě prohlédl od hlavy k patě.

     Jeho nějvětší obdiv však platil nepřehlédnutelným oblým tvarům a půvabné nevinné tváři. "Kdybys neexistovala," zamumlal jakoby duchem naprosto nepřítomen, "museli by tě lidé vynalézt..."

     Harps věděl, o čem mluví. Pořád hledal vhodný "materiál." Netušil, že se právě vydává vstříc zcela mimořádnému dobrodružství. Čeká ho dostaveníčko se smrtí...

Sluneční svit neušetřil nic. Bylo to to nejhorší pondělí za uply¬nulých tisíc let. Den, který se raději neměl vůbec objevit v kalendářích.
Policejní detektiv Jeff Warner byl vždycky proti pověrám. Stál pevně oběma nohama na zemi, dokud… ano, dokud se jeho jednoduchý, vypočitatelný obraz světa nezhroutil během jediného dne ve smršti zhola nemožných událostí.
Needles byl mrtev. Jeho asistent už zřejmě touto dobou ležel na Hendriksově pitevním stole. Warner o to policejního patologa požádal osobně. Ještě horší ovšem byla představa, že se nikdy nedozví, nač vlastně Needles zemřel. On a tucet dalších mužů, kteří stáli příliš blízko u toho děsivého domu, když to přišlo.
Když přišlo co…?

       Pohyb v městské kanalizaci byl sotva patrný. Pomalé plížení podél odpadního kanálu, jehož šumění se podobalo astmatickému dechu obra, nedoprovázel téměř žádný zvuk. Pod ulicemi, náměstími i budovami Sydney bujela síť chodeb jako duté kořeny monstrózního stromu. Chlad a vlhkost, rozklad a hniloba velmi vyhovovaly té věci, která se plazila po kluzkém betonu. Neměla uši, aby slyšela, oči, aby viděla, ani nos, aby cítila - nic, co by se podobalo zvířecím či lidským smyslům. Ta věc měla ovšem jiné možnosti, jak se orientovat.

       Tvrdošíjně sledovala stopu...

Kreatura trůnila za mohutným psacím stolem. Tiše hovořila do telefonu. V hlase se jí zachvívala nervozita a hluboké obavy. Oči se jí tmavě blýskaly.

"Hora je mrtev. Všechno padlo. A naši pánové teď vyčkávají a doufají, že Landru odstraní pohromu."

    "Jak k tomu můžeme přispět?" zeptal s hlas na druhé straně vedení. "Pozemek se nikdy nikomu nepodařilo prozkoumat. Všichni, kdo se tam dostali, zmizeli..."

    "To souhlasí. Ale musíme zjistit, co se tam děje," dodala první kreatura. A s povzdechem dodala: "Postarám se o to..."

    Když se starosta Sydney odmlčel, policejní šéf Codd položil sluchátko.

    Zase taková noc...

Mnozí obyvatelé vesnice ještě spali, když Rani vyrazil, aby sesbíral střepiny fémového soudu. Jeho krev byla klíčem ke kamennému obelisku uprostřed vesnice.

Šest dalších, stejných obelisků se tyčilo nad ostatními horskými vesnicemi. A v každé vesnici existoval mladý chlapec nebo muž jako Rani. Ta hrůzná úloha se dědila z generace na generaci. Před Ranim dělal to samé už otec, děd a praděd. Tomu určení se nedalo uniknout...

Rani otevřel oči. Nejdříve se domníval, že ho na nose pošimral měsíční paprsek. Ve střeše bylo děr dost a stříbrný kotouč majestátně visel nad věncem stínů sedmitisícovek. Potom se však opakoval zvuk, který předtím ve svém životě nikdy neslyšel.

Chlapec se opatrně narovnal. Předloktí se mu bořila hluboko do slámy. Vlněná deka mu sklouzla až k pupku.

Byla to noc plná citelného chladu, těsně nad bodem mrazu. Protože Ranimu byla zima jenom zřídka, vnímal průzračnost vzduchu jako nanejvýš příjemnou. Už jeho otec ho ujišťoval, že má dobrou krev. Nemyslel to snad nijak vážně, ale Rani se rád držel takových ujištění. Víc než vzpomínky a úloha mu toho po jeho otci, který byl také jeho předchůdcem, nezůstalo.

New Delhi


Noční služba.


Tuto dobu Venkatarama Sastri milovala. Byla to malá tělnatá zakomplexovaná žena, která svůj vnitřní klid nacházela nejspíš tehdy, když byla sama – nebo zde.


Obklopena mrtvými byla sama, aniž by se musela cítit osamělá. Na deset hodin byla jediná živá bytost v této části budovy.


Prostá přízemní stavba policejní patologie, přilepená k hlavní budově, působila dojmem přeplněného skladiště. Zde se přechovávaly všechny mrtvoly, na kterých se mělo zítra dál pracovat.


Nebo ty, které to už měly za sebou…

New Delhi, Indie

    

Jeho pohled byl moc sama.

    

Zabodával jej do očí soukmenovců, stojících kolem dokola, a nic v mimice jeho tváře nevypovídalo o nedávno utrpěné pohaně. Ani křížová jizva na levé skráni nepulsovala větším množstvím krve než jindy.

    

Landru zakrýval příkrostí hořkou chuť porážky, kterou musel teprve nedávno spolknout v nepálském chrámu. Jejich hlášení přijal mlčky. A nyní nespokojeně poručil: "Ukažte mi to!"

    

Věděli, že selhali. Byli v přesile, a přece kapitulovali před jedinou ženou...