BLOG BLOG BLOG BLOG

- SMRT, DĚJSTVÍ PRVÉ -

XVII.

Seděla jsem, celá umazaná krví a hůř, v prostorách MOST. Schovávala jsem se za dveřmi, abych neděsila nejen nevinné podezřelé. Na doslech ode mne probíhal výslech. Detektiv Perry vyslýchal kohosi z přízně některé z obětí.

        

"Má paní by se ke mně vrátila," lhal si do kapsy pán pokročilého středního věku. "Měla v úmyslu opustit tu pijavici, toho zkurvysyna. Proto ji zabil."

        

Našpicovala jsem uši. Jedna z obětí podváděla svého muže s upírem. Edwarda najal muž, kterého jeho žena podváděla s upírem. Jaká asi tak může být pravděpodobnost, že se jedná o tu samou osobu?

        

Zvedla jsem se a vyrazila ven, s úsměvem na rtech. Spoléhala jsem na kouzlo své osobnosti – oči, vlasy, úsměv – že mi všichni chlapi budou čumět na zadek a ne na krvavé skvrny v popředí. Zamávala jsem detektivovi, který zaujatě naslouchal výlevu: "Sandra mne miluje. Proto ji zabil." Věř, kdo chceš.

        

Oko mi padlo na vizitku s obrázkem domečku obecného, pohozenou na stole. Realitní kancelář města St. Louis. Sandra Jamesová. 4924 Humpton Avenue St. Louis MO 63 109

        

Pomalu jsem scházela ze schodů a v hlavě mi to šrotovalo.

        

Proč jsem všechno rovnou nevyklopila policii? Protože nevím, jak to vyklopit a přitom vynechat Edwarda. Zvláštní, ale kupodivu se mi nechtělo Edwarda udat.

        

Na záznamové službě mi odpověděla nějaká žena. Nadiktovala jsem jí číslo budky, ze které jsem telefonovala, a zdůraznila, že je to naléhavé.

        

Pak už jsem jen stála opodál, čekala a sledovala, jak běží čas. Nejen na hodinkách. Sluneční vůz se ubíral po obloze a nám ubýval čas a hlavně světlo. S každým kouskem světla jsme přicházeli o kousek výhody, co máme oproti příšerám.

        

Konečně… Vrhla jsem se po sluchátku. "Dík, žes zavolal."

        

"Nepoznal jsem číslo. Odkud vlastně telefonuješ?"

        

"Z budky."

        

"Proč ne z kanceláře? Nebo z domu?"

        

Chytrému napověz… "Právě hovořím s vrahem z povolání. Klidně mi říkej slečna Paranoidní, ale budka mi přišla bezpečnější."

        

"Paranoia je, při naší profesi, jen jiné slovo pro zůstat naživu, Anito."

        

 Chtěla jsem se hádat o formulaci při naší profesi, ale nechala jsem to raději plavat. Kromě toho, oběma nám platí za zabíjení upírů. Akorát, že jemu setsakra víc, než mně. Jakmile to jednou děláte pro peníze, zaleží na tom za kolik? Pracovní náplň je úplně stejná.

        

"Chceš být moje krytí?" zeptala jsem se raději.

        

"Poslouchám."

        

"Vím, kdo je ta manželka, kterou dostali dřív, než se to podařilo tobě. Vím, že byla realitní agent. Tys tvrdil, že možná víš, kde upíři jsou. Řekl jsi možná, protože nevíš ve které z realit, které má… měla Sandra Jamesová na starosti, se ukrývají."

        

Chvíli bylo ticho, pak: "Podělila ses o tuto svou bystrou dedukci s policií?"

        

"Ne."

        

"Proč?"

        

"Máš vůbec potuchy, jak dlouho by jim trvalo všechno vyřídit a sehnat potřebná povolení, aby mohli zasáhnout v oblasti spadající pod jinou jurisdikci? Do pekla, vždyť ona mohla prodávat domy dokonce i v Illinois, je to sice jen přes řeku, ale je to jiný stát. Trvalo by to hodiny, nebo dokonce celé dny, a ani by se jim do toho nemuselo vůbec chtít. Nemohu jim říci o tobě a o tom, cos mi pověděl, takže jim nemohu rozumně zdůvodnit, proč si myslím, že tohle je dobrý nápad."

        

Slyšela jsem, jak se soustředěně nadechl. "Mohl jsem se mýlit."

        

"Což si ale nemyslíš."

        

"Platí tvůj příkaz k popravě i pro Illinois?"

        

"Illinois je jedním ze států, pro které mám licenci."

        

"Takže ti prozradím, o kterých místech je řeč. Pak co?"

        

"Já ti za to prozradím, kolik rakví jsme, Manny a já, našli. Kolik pokojů se zdálo být obývaných a kolik trpaslíků si stěžovalo, že někdo spal v jejich postýlce."

        

"Ha ha ha."

        

"Pardon, to je jiná pohádka."

        

"Domluveno."

Žádné komentáře