BLOG BLOG BLOG BLOG

- A QUICK BITE / RYCHLÉ KOUSNUTÍ -

16. KAPITOLA

"Děkuji ti, Debbie, opravdu si toho moc vážím," říkala Lissianna upřímně a šla za ní k předním dveřím.

      

"Žádný problém, Lissi. Také jsem kdysi byla mladá."

      

Lissianna zamrkala. Vždycky ji zarazilo, když lidé usuzovali, že jsou starší, než ona… a, jak jinak, Deb jakbysmet. Myslela si, že Lissianna má pětadvacet, oproti její padesátce. Stěží mohla vědět, že hovoří s někým, kdo je o víc než půldruhé století starší.

      

Debbie se krátce zasmála. "Rozumím tomu. Ani má matka neschvalovala nikoho, s kým jsem randila. Od prvního do posledního, včetně mého manžela, což byl princ mezi muži, až do dne, kdy mi umřel." Zastavila se u dveří a obrátila se zase čelem k Lissiann, její pohled putoval ke vchodu do kuchyně, kde čekal Greg. Široký úsměv jí odchýlil rty. "A tvůj Greg také vypadá na prince: hezký, zdvořilý a doktor. Jdi do toho, holka!"

      

"Well, psycholog s titulem rozhodně," odtušila Lissianna s chabým úsměvem, vděčná – ne poprvé – že Debbie byla doma, když je tady Gregova sestra vysadila.

      

Debbie byla pochopitelně překvapená, že se Lissianna objevila na jejím prahu, s Gregem v závěsu. Lissianna ji mohla ovládnout a přinutit dovolit jim zůstat, ale nechtěla. Raději to riskla a poprosila ji o pomoc. Při vysvětlování nezabíhala do detailů, Debbie řekla jen, že bydlela v matčině domě, protože u ní v bytě se maluje, ale pohádaly se a ona teď potřebuje nějaké místo, kde by přečkala noc. Debbie stačil jediný pohled na její napjatý výraz, a Gregův pro změnu zachmuřený, a udělala si vlastní obrázek o situaci. Očividně usoudila, že ta hádka měla co dělat s ním. Soucitná, vlídná a milovnice romantična je, celá žhavá na milostnou zápletku, přivítala ve svém domově.

      

"Tichá voda břehy mele, viď?" mrkla na ni Debbie. "Nikdy ses nezmínila, že ti v bytě malují, neřku-li, že jsi zamilovaná."

      

"Nejsem zamilovaná," zaprotestovala Lissianna automaticky, překvapená jejími slovy, ale Debbie se jen tiše zasmála.

      

"Lissi, drahá, poznávám způsob, jak se vy dva na sebe díváte. Tak jsme se jeden na druhého dívávali můj Jim a já." Posmutněla při vzpomínce na zesnulého manžela, pak melancholii setřásla a usmála se. "Ničím mne nepřesvědčíš, že toho muže nemiluješ."

      

Lissianna zaváhala, ještě nebyla připravená vyslovit slovo láska, ale přiznala: "Opravdu ho mám ráda, Deb."

      

"Ale?" napověděla Debbie. "Slyším v tom nějaké ale."

      

"Ale jak poznáš, jestli je nějaký mužský ten pravý?" zamračila se Lissianna. "Tím chci říci, moje matka si myslela, že otec je ten pravý, když si ho brala, a skončila celá nešťastná na něko- … ehm… na dlouhou dobu."

      

Debbie o otázce pouvažovala, pak řekla: "Jednou jsi povídala, že tvá maminka byla velmi mladá, když se rodiče brali."

      

"Patnáctiletá," přikývla Lissianna.

      

"Patnáctiletá," vyvřískla Debbie. "To není mladá, to je zločin."

      

"Babička musela dát zvláštní povolení," zalhala Lissianna. V duchu si připomněla, že musí být při konverzaci se smrtelníky opatrnější. Příště ještě vybreptá, že je upírka.

      

Debbie dlouze vydechla a zavrtěla hlavou. "Well, zlato, nemůžeš matčině chybě dovolit, aby tě děsila jednou provždy. Byla ještě dítě, když potkala a vzala si tvého otce. Dobrý Bože, patnáctiletí jsou rejdištěm hormonů, nemohou dělat celoživotní rozhodnutí, jako třeba koho si vzít." Deb znovu zakroutila hlavou, pak pokračovala: "Jenže ty jsi už trochu starší a na svůj věk velmi vyzrálá. Myslím, že by sis měla věřit. Sama poznáš, zda muž je, co tvrdí, že je, nebo ne."

      

"Ano," přitakala Lissianna a věděla, že v této oblasti má jistou výhodu. Ostatní ženy musí posoudit potenciálního partnera na základě toho, co muž řekne nebo udělá předtím, než se vezmou. Přestože za normálních okolností Gregovy myšlenky číst nedokázala, když ho kousla, ocitla se v jeho hlavě, a tak věděla, co je zač. , že je to dobrý muž.

      

"Prostě naslouchej rozumu a poslouchej, co říká, polož to vedle toho, co ti říká srdce, a obojí bedlivě zvaž. A pamatuj, nikdo není dokonalý, včetně tebe," dodala, pak se usmála. "Však ty na to přijdeš. A máte štěstí, budete mít mé hnízdečko jen pro sebe až do zítřejšího rána, protože jsem slíbila, že dnes večer, než půjdu do práce, navštívím mámu. Pak prostě raději zamířím rovnou do útulku, než abych plýtvala časem a ještě se stavovala tady."

      

Lissianna kývla. "Opravdu ti chci poděkovat, Deb. Nevím, kam bychom se vrtli, kdybys nebyla-"

      

"Víc, než ráda pomohu," ujistila ji, pak ještě podotkla: "V kuchyni je spousta jídla a myslím, že dokonce někde mám láhev vína. Poslužte si, mi casa es su casa. Můj dům je tvůj dům. Teď udělám nejlépe, když zamířím k matce, než ztratí trpělivost a začne volat."

      

Debbie Lissiann narychlo objala a zmizela.

      

"Zdá se milá. Líbí se mi," odtušil Greg, přicházející do předsíně z kuchyně, když teď byla jejich hostitelka pryč.

      

"Ona je milá." Lissianna zamkla dveře a pozorovala Debbie nastupovat do auta. Starší žena nastartovala, pak pohlédla k domu, všimla si jí a zamávala. Lissianna zamávala na oplátku a usmívala se, když mu říkala: "A ty se jí taky líbíš."

      

"To mi došlo," zabručel, když se kolem něj protáhla do obývacího pokoje.

      

"Poslouchal's, viď?" optala se pobaveně, hned jak se zřítila na gauč. Byla vyčerpaná. Osm hodin večer a jediná trocha spánku, kterou od včerejška urvala, byl ten krátký šlofík v kině.

      

"Vypadáš zničeně." Greg se posadil na gauč vedle ní.

      

"Jsem, ale měla bych zavolat Thomasovi a zjistit, co se děje v domě." Začala vstávat, ale Greg ji chytil za ruku a přinutil zase usednout.

      

"To může počkat," ujistil ji. "Momentálně jsme v bezpečí."

      

"Možná," připustila. "Ale nemůžeme tady zůstat navěky. Co budeme dělat zítra?"

      

"Se zítřkem si budeme dělat starosti ráno," odpověděl pevně. "Aspoň do té doby bychom měli být v bezpečí."

      

"Nejsem si tím jistá," hlesla nešťastně. "Co když se máma vydá do útulku na výzvědy?"

      

Greg zůstal chvíli zticha, pak si povzdechl. "Máš strach, že přečte mysl Debbie a dozví se, že jsme tady."

      

Lissianna přikývla.

      

"Okay. Může být, ale, Lissiann, jsi totálně vyčerpaná. Ještě nikdy jsem neviděl nikoho tak utahaného, jak momentálně vypadáš ty. Musíš si odpočinout."

      

"Ale-"

      

Zvedl ruku, aby ji umlčel, pak řekl: "Debbie se v útulku, kde by ji mohli přečíst, ještě pár hodin neobjeví. Takže se můžeš přestat strachovat a spát alespoň do té doby."

      

Lissianna se kousla do rtu.

      

"Nic z mých řečí tě starostí nezbavuje, že ne?"

      

"Ne," přiznala omluvným tónem.

      

"Okay, tak si dej pohov na deset minut. Byl to stresující den, špacírem podzemním centrem počínaje a mou rodinou konče."

      

"Mám tvou rodinu ráda," usmála se Lissianna.

      

Greg se sice zaksichtil, ale řekl: "Taky tě mají rádi. Zatímco jsi byla v koupelně, jak matka, tak Anne říkaly, že se zdáš být milá a stojíš za ulovení."

      

Úsměv Lissiann povadl. "Neřekly by to, vědět, co jsem zač, že ne." Nebyla to otázka, ale Greg to za otázku vzal. Jeho výraz nabyl na přemýšlivosti. Zvědavě čekala na odpověď.

      

"Myslím, že ano," řekl nakonec. "Kdyby uvěřily, že mne dokážeš udělat šťastným, tak řekly. A já si myslím, že bys mne šťastným udělat mohla."

      

Lissianna při těch, tak vážně vyslovených slovech, zatajila dech. Ještě stále se je pokoušela strávit a rozlousknout, co asi můžou znamenat, když se zamračil a řekl: "Pořád jsi příšerně bledá. Jeden dárce nestačil, viď?"

      

"Na tom nezáleží." Pokrčila rameny, tohle téma jí moc nevonělo. "Stejně s tím momentálně nic moc nenadělám."

      

Greg jí hranou ukazováčku podebral bradičku a přitáhl si její obličej, aby se mu podívala do očí. "Ano, naděláš," opravil ji vážně. "Jsem tu já."

      

Lissianna polkla. Nabízel jí sebe a ona byla v pokušení, ta nabídka ji lákala, ale…

      

"Ne, neměla bych-  Nemůžu prostě…" Zmlkla a celá zmatená zavrtěla hlavou.

      

"Ano, můžeš," řekl rozhodně, pak upozornil: "Není to, jako bys to už předtím neudělala."

      

"Ano, ale to bylo jiné. Tehdy jsem tě neznala."

      

Jedno obočí mu vyletělo až na vrch hlavy a Greg se nevěřícně otázal: "Takže je v pohodě potulovat se po okolí, líbat a okusovat cizí, ale přátelé jsou tabu?"

      

Lissianna se zamračila. "Obvykle se nemusím líbat, abych se nakrmila. Tys byl jiný. Nemohla jsem ti proniknout do myšlenek."

      

"Fajn, řeknu to jinak. Proč ses ze mne mohla napít, když jsi mne neznala, ale teď máš pocit, že nemůžeš?"

      

Celá rozhozená pokrčila rameny a pokusila se utřídit si myšlenky, aby mu je dokázala vysvětlit. Ne, že by ho nechtěla kousnout – Lissianna se do něj chtěla zakousnout každičkou minutu, kdy byla blízko něj, hned od toho prvního kousnutí – jenže už není jen nějaký anonymní cizí mužský s mašlí kolem krku. Je Greg, muž, kterého má ráda, a těší ji trávit s ním čas, a zoufale ho chce udržet v bezpečí před svou matkou a strýcem.

      

"Pomohlo by, kdybych ti řekl, že jsem si to posledně náramně užil?"

      

Lissianna prudce vzhlédla, pak polkla a olízla si rty, znehybněla, když Greg vztáhl ruku, aby konečkem prstu zlehka přejel po lesklém vlhku, které na nich zanechala.

      

"Tak co?" optal se hlasem, který byl znenadání podivně hluboký a stále zastřenější. "Smím doufat, že nám oběma vyhovíš a napiješ se ze mne?"

      

Téměř se bála promluvit, odpověděla mu tedy pootevřením rtů a vtažením špičky jeho prstu do úst, jako to on udělal jí, tu první noc. Její jazýček se vydal kupředu, aby zavadil o okrouhlé maso, které jemně sála. Plamínky, co mu vyšlehly z očí, jí prozradily, že to byla správná odpověď. Osvobodil si prst a v mžiku ho nahradil jazykem, když svými ústy překryl její.

      

Lissianna invazi přivítala, její tělo vzplanulo, jako by se všechny ty hodiny mezi jejich prvním polibkem a tímto, vůbec neudály. Ó ano, pomyslela si zmámeně, když se okolo ní obtočily jeho paže. Chce jim oběma vyhovět. Pak ztratila schopnost myslet, to když si počala uvědomovat jeho dlaň klouzající jí přes břicho vzhůru k ňadru.

      

Greg byl přivázaný k posteli, když se líbali poprvé, což mu znemožnilo se jí dotýkat. Teď není. Lissianna zalapala po dechu, protože vzal do dlaně prs, pak zasténala a vyklenula se vstříc jeho doteku, když jemně stisknul. Použil palec a prsteníček, aby přes blůzu dráždil náhle vztyčenou bradavku, a ona dokázala myslet jen na to, jak moc dobře bylo, že v noci, kdy se konal večírek na oslavu jejích narozenin, byl tenhle mužský k posteli přivázaný. Jinak by je možná matka a Thomas svým příchodem vyrušili z něčeho mnohem víc, než jen z líbání a kousání.

      

Strach a obavy Lissiann o jejich bezpečí se při jeho laskání začaly rychle vytrácet. Dokonce i vyčerpání se zdálo mizet, když Greg uvolnil ňadro a přesunul prsty ke knoflíčkům na její halence. Měla by mu říct, ať prostě jen škubne, ale těžko se jí mluvilo přes jeho jazyk v puse, tak ho nechala být a raději zapojila do akce vlastní ruce a vytahovala mu triko nahoru.

      

Dostala se stěží do půli cesty vzhůru po jeho zádech a už si dala pauzu, aby využila příležitost přejet dlaněmi po těle, které odhalila.

      

Jeho záda byla hladká a široká a pevná, příjemná na dotek, její prsty a dlaně si přímo libovaly, ale brzy jí to přestalo stačit a tak dál tahala za tričko, až už to výš nešlo. Než mohla začít být otrávená, že jsou jejímu bohulibému úsilí kladeny překážky, Greg přerušil polibek a odklonil se. Ruce jí klesly do klína, začala ho hladit očima, protože se chopil trika a přetahoval si ho přes hlavu.

      

Tenhle mužský sice může být psycholog, který celý den vysedává ve své ordinaci, ale podle svalnaté hrudi, kterou mu příroda dala do vínku, byste to nepoznali. Lissianna zavzdychala potěšením a naklonila se dopředu, aby dlaněmi přejela odshora až dolů po svalnatém těle, zatímco odhazoval triko stranou, ale to bylo jediné osahávání, které jí dovolil. Odsunul její ruce z cesty, chopil se blůzky a Lissianna se koukla dolů. Uviděla, že rozepínání zdárně dokončil, ještě než ji přestal líbat. Nyní ji svlékal, shrnoval látku z paží, až před ním seděla jen v černých kalhotách a bílé krajkové podprsence.

      

"Krásné," zachraptěl Greg, pak jeho ruce sáhly po dvou bílých kopečcích a uchopil ňadra přes podprsenku.

      

Lissianna vdechla, její záda se narovnávala a tlačila prsa vpřed, protože se naklonil, aby ji zase políbil. Pažemi mu sklouzla kolem ramen, když se jejich těla k sobě přitiskla. Greg ji políbil pouze jednou a dovolil ústům putovat do boku, přes líčko k oušku.

      

Zasténala, když ji krátce kousnul do lalůčku, pak si zuby a rty razil cestu po štíhlém hrdle dolů. Lissianna si neuvědomila, že ji nutí zaklánět, dokud pod zády neucítila gauč. Greg ji následoval, jeho ústa se vracela k jejím, aby ji zase políbil. Rozptýlil ji tak, že skoro ani nepostřehla jemný dotek prstů, stahujících jí ramínko podprsenky z jednoho ramene. Nepatrně se zachvěla, jak se chladný vzduch otřel o horkou, vztyčenou bradavku, pak přerušil polibek a sklonil hlavu k jejímu prsu.

      

Povzdech rozkoše jí splynul ze rtů a ona mu zabořila prsty do tmavých vlasů, když bradavku zajal ústy. Lissianna byla tak vzrušená, bradavky měla tak zduřelé a citlivé, že jeho sání bylo téměř nesnesitelné. Zanaříkala a vzepjala se pod ním, nevědomky se mu přimáčkla k noze, kterou měl položenou mezi jejíma. Greg na to zareagoval mírným posunutím, až místo stehna zabral tvrdý důkaz vzrušení, pak skousnul citlivou třešinku ňadra, čímž ji přinutil zanaříkat a zase se na něho mačkat. Tentokrát sténal spolu s ní a přitlačil na oplátku a Lissianna roztáhla nohy, aby mu je obtočila kolem pasu, takže si to mohla užít plněji. Zaryla mu paty do boků, nutila ho otírat se o ni a Greg němou prosbu vyslyšel, ještě několikrát na ni přitlačil, než zčistajasna přestal a odtrhl ústa od jejího prsu.

      

"Ó, Bože, Lissi," zaúpěl. "Musíme zpomalit."

      

"Ne," vydechla, snažila se ho přitáhnout zpátky na sebe. "Prosím. Potřebuji tě."

      

"Ne dost," ujistil ji a umlčel jakýkoli další protest polibkem.

      

Cítila jeho ruku sáhnut dolů mezi ně na knoflík jejích kalhot a o chvíli později měl obojí, knoflík i zip, rozepnuté. Lissianna nevěděla, co čekala, že bude dál, ale rozhodně od něho nečekala, že přeruší polibek a vstane, pak ji chytí za ruku a vytáhne na nohy vedle sebe.

      

"Co-?" začala nejistě, pak zmlkla, protože se usmál a začal jí stahovat kalhoty přes boky. Jakmile látka spadla pod kolena, klekl si, aby ji postupně stáhl z obou chodidel, která Lissianna poslušně zvedala.

      

Čekala, že si pak stoupne, ale Greg si místo toho sedl na paty a zíral na ni vzhůru, pohledem mapoval celé její tělo. Jeho žhnoucí oči se přesunuly k bělostným krajkovým kalhotkám, pak výš, k bílé krajkové podprsence, která teď zakrývala pouze jedno ňadro. Zdálo se, že jeho žhavý pohled její kůži spaluje.

      

"Sundej si podprsenku," nařídil, hlas ochraptělý, a Lissianna zaváhala, pak sáhla za sebe, aby podprsenku rozepnula, nakonec vysoukala paže z ramínek. Upustila ji na kalhoty a klidně stála, intenzivně si uvědomovala, že je skoro nahá, zatímco on na sobě pořád má džíny.

      

Greg hltal nahá ňadra očima, pak mu zrak zase sjel ke kalhotkám. Očekávala od něho, že jí teď nařídí, aby si je svlékla, ale místo toho najednou vztáhl ruce, chytil ji za boky a naklonil se dopředu, aby vtiskl polibek na bílý kraječkový trojúhelník.

      

Lissianna ostře vdechla, pak se kousla do rtu a zavřela oči, když horce vydechl skrz látku, jako by mínil zahřát samotný střed jí samé. Ucítila pohyb jeho rukou a zamžourala dolů právě včas, aby ho přistihla vzít do prstů pružný pásek kalhotek. Mučivě pomalu je stahoval stále níž, až mohla vystoupit i z nich.

      

Sotva se krajkové nic připojilo k ostatnímu oblečení na podlaze, Greg obrátil pozornost zpátky k tomu, co odhalil a zvedl se na kolena, takže tam mohl vdechnout další polibek, tentokrát už mu však nepřekážela látka.

      

Lissianna sáhla po temeni jeho hlavy, zapletla mu prsty do vlasů, aby udržela rovnováhu, protože ji něžně donutil dát nohy od sebe, pak jednu chytil a zvedl a položil si na rameno, takže mu téměř obsedla obličej.

      

Pak ji pevně chytil za pozadí, aby si ji přidržel na místě a ona zalapala po dechu a bezděčně ho zatahala za vlasy překvapením, spíš otřesem z okamžité vlny rozkoše, která jí prošla, když ústy našel středobod jí samé a začal ji ovlažovat dlouhými, láskyplnými tahy jazyka.

      

Lissianna nedokázala zůstat v této pozici dlouho. Čím byla vzrušenější, tím těžší pro ni bylo udržet rovnováhu. Vědom si jejích potíží, Greg ji opatrně usadil se na gauč. Pokusila se ho chytit za ramena a přitáhnout k sobě vzhůru, ale vzepřel se jí a místo toho před ní poklekl, aby dokončil, co začal. Obšťastňoval ji, dokud nevyvrcholila, křičíc jeho jméno.

      

Omámená rozkoší, Lissianna přimhouřenýma očima pozorovala, jak se Greg konečně zvedá, pak se jeho ruce pohnuly, aby rozepnuly džíny, a jejím očím se podařilo trochu vzpamatovat, otevřít se víc doširoka. Na moment znehybněl, cítila, jak poslední střípky její letargie odplouvají, nahradila je zvědavost, co ho asi donutilo zaváhat. V příští chvíli se najednou sklonil, podebral ji a zvedl z gauče.

      

Lissianna vyjekla leknutím a pažemi objala jeho ramena. Greg ji odnášel z obývacího pokoje a dál postranní chodbičkou k ložnici paní domu. Slunce zapadlo a místnost byla plná stínů, ale pouliční lampy stojící před domem sem vrhaly dost světla, aby viděl, kam jde. Odnesl ji přes pokoj k posteli, ale hned ji nepoložil. Raději zajal její rty svými a něžně ji políbil, teprve potom uvolnil její nohy, dovolil jim sklouznout na podlahu, to už ji zase líbal.

      

Lissianna došlápla na zem a pootočila se, takže stáli tváří v tvář, když prohloubil polibek. Rukama mu jela přes ramena, až do vlasů. Nejprve je trochu pocuchala, pak naopak sčesávala dolů, nehty ho zlehka škrábala na kůži na hlavě, pak pokračovala přes krk a nakonec po hrudi na břicho. U vršku džínů se zastavila a prsty pevně popadla pásek, pak přerušila polibek a kalhoty mu stáhla, sedajíc si na paty, aby je svlékla úplně.

      

Stejně jako prve on, zůstala na kolenou, aby prozkoumala, co odhalila. Lissianna nebyla žádný expert na mužskou anatomii, přesto si byla jistá, že Greg je pravděpodobně jeden z nejpovedenějších exemplářů svého druhu, široko daleko. Rozhodně si o něm nemyslela, že patří k těm, co cítí potřebu strkat si okurku do kalhot, aby zapůsobili na ženy. Když vztáhla ruku a se zvědavostí sobě vlastní ho vzala do dlaně, Greg strnul a syčivě se nadechl. Začala prsty jemně přejíždět po celé jeho délce, zasténal. Ale sotva erekci obemkla ústy, mírně se vzepjal, obtočil si její vlasy okolo ruky a zatáhl.

      

"Tentokrát ne," mručel, přinutil ji vstát.

      

Lissianna mu dovolila ji zarazit. Se vší pravděpodobností je lepší, že to udělal, to dobře věděla. Ve chvíli, kdy ho vzala do úst, si bolestně uvědomila krev pulzující těsně pod teplou kůžičkou a její hlad vzkypěl. Jeho vinou se v ní náhle zrodilo nutkání kousnout. Lépe bude ponechat její něžnou péči o jeho rozkoš na později, až ji hlad nepromění v hody, pomyslela si s povzdechem, když se postavila a on použil vlasy ve své ruce, aby si ji přitáhl k polibku. Teď však už nebyl jemný. Zřejmě probudila šelmu.

      

Gregova ústa se pohybovala na jejích, horká a hladová a žádostivá, stejně žádostivá jako ruka, kterou zčistajasna vjel mezi její nohy. Lissianna zalapala po dechu, ale nebyl zde žádný vzduch, kterého by se mohla nadechnout, jen Greg. Jeho jazyk v jejích ústech, jeho tělo na její hrudi, jednou rukou si přidržoval její hlavu a druhou měla mezi nohama. Nejprve jezdil jedním prstem sem a tam po kluzkém vzrušení, pak se jí probíral, vyháněl vzrušení až k vrcholu.

      

Z hloubi jejího hrdla vyšlo zaúpění, jak se uvnitř ní všechna ta nasycená touha s křikem probrala k životu. Sahajíc mezi ně, vzala ho Lissianna pevně do ruky a jemně stiskla, čímž z Gregova hrdla vyloudila zasténání. Věděla, že si hraje s ohněm, a přesto po něm jela sevřenou rukou nahoru, pak zase dolů, triumfálně se mu zasmála do úst, když ji najednou přestal hladit, chytil v pase a mírně zvedl.

      

Lissianna pustila jeho erekci a obtočila mu pažemi ramena stejně, jako nohama obtočila pas, pak ji na sebe začal opatrně spouštět… zakňourala, když ji naplnil.

      

Greg zaváhal, pak udělal krok vpřed a položil většinu její váhy na prádelník vedle postele.

      

Lissianna zasténala, protože upravil její pozici tak, aby mu umožnila vjet do ní tak hluboko, jak jen to bylo možné. Přitáhl její zadeček dopředu ke kraji desky prádelníku a přiklonil se k ní trupem tak, že napůl ležela a držela se jeho ramen, tvář tiskla k jedné lopatce, zatímco do ní přirážel, znovu a znovu.

      

Když ji chytil zezadu za nohy a mírně je pozvedl, Lissianna pod novým úhlem zaúpěla a otočila tvář do jeho krku, zuby škrábla o kůži. Cítila, jak se Greg při tom doteku zachvěl, pak vydechl: "Do toho. Udělej to."

      

"Ne," zanaříkala v marné snaze odolat, ale byla plná žádosti a potřeby, a hlad po krvi se proplétal s touhou po něm a obojí ji pobízelo, aby zatnula zuby do jeho krku.

      

"Lissi, Bože, jenom to prosím udělej," povzdechl si Greg u jejího ucha a Lissianna, bez rozmýšlení, pootočila hlavu a zatnula mu zuby do hrdla.

      

Greg hodil hlavou dozadu a vykřikl, jeho tělo se proti ní vzepjalo, když jejich mysli splynuly a rozkoš smísila a odrážela se sem a tam mezi nimi. Sílila při každém průchodu, až se z toho Lissiann točila hlava. Držela se pevně, paže a nohy obtočené kolem něho, protože ujížděli na vzedmutých vlnách rozkoše. Orgasmus se zdál trvat věčně, tepal v nich obou, jakýsi hluboký opakující se brum, který pulzoval skrz obě těla, od konečků prstů na nohách až k temeni hlavy.

      

Lissianna cítila jeho prsty, zoufale se do ní zatínaly, a stejně tak její nehty drásaly jeho záda. Právě si začínala myslet, že tato téměř nesnesitelná rozkoš bude možná také nekonečná, pak se Greg zapotácel slabostí a jí došlo, že má pořád zuby v jeho krku a stále z něho pije.

      

Ihned ho osvobodila a uslyšela Gregův šeplavý protest. Vnímala jeho intenzivní zklamání, když se prolínání jejich myšlenek začalo vytrácet, pak skončilo docela… a s ním konečně také odezněl prodloužený orgasmus.

      

Zhroutili se jeden druhému do náručí, těžce dýchali, pak Greg zašeptal: "Nikdy s nikým jsem nebyl tak spřízněný, jako se mi to stalo právě teď, když naše myšlenky splynuly. Jako bychom stáli před sebou, srdce a duše obnažené. Měl jsem pocit, jakože o tobě vím vše, co je vůbec k vědění. Pro tebe to bylo stejné, viď?"

      

"Ano," přiznala Lissianna, pak se optala: "Jsi v pořádku? Kymácíš se."

      

Přikyvoval, ustoupil, jeho nyní ochablý úd vyklouzl z jejího těla.

      

Sotva uviděla, jak je bledý, Lissianna svižně seskočila z prádelníku, rozestlala a bez řečí ho uložila. Když se začala narovnávat, stáhl ji dolů vedle sebe, zjevně zatím nebyl ochoten jen tak se vzdát její blízkosti. Lissianna se ještě natáhla po dece a oba je přikryla, pak mu dovolila přitáhnout si ji na hruď a ovinout okolo ní paže. Stulila se mu v náručí, myslela na to, že by mohla být nesmírně šťastná, jen kdyby ji takhle objímal navěky.

      

Leželi tak několik minut, než na ni Greg najednou zamžoural a položil otázku otázek: "Lissiann, co je pravý životní partner?"

      

Ztuhla, celá poplašená. "Kdes o nich slyšel?"

      

"Thomas říkal, ať se tě optám, ale tenkrát jsem na to zapomněl."

      

Lissianna zůstala minutku zticha, pak si odkašlala. "Moje máma odjakživa říká, že každý člověk má svého pravého životního partnera. Má to být partner, který je ti předurčen."

      

"Tvoje matka mluví jako romantická duše," odtušil mírně pobaveně.

      

"Snad."

      

Zase zavládlo ticho, pak se optal: "Pověz mi o svém strýci."

      

Zamrkala překvapením nad tou otázkou, pak se opřela o loket, aby mu viděla do tváře. "Proč?"

      

"Protože ty a každá jedna tvá sestřenka, bratrance nevyjímaje, z něj zřejmě má strach, a já se chci dozvědět proč."

      

Litujíc návratu do reality, Lissianna vzdychla a zase si položila hlavu. Chvíli přemýšlela, pak řekla: "Je starý a studený, jak říká Thomas."

      

"Starý a studený," zopakoval suše Greg.

      

Přikývla. "Ne že by byl krutý nebo tak něco, to jen že-" Krátce hledala slova, pak navázala: "Byl naživu dlouhou dobu, Gregu. Několik tisíciletí. Byl bojovníkem v Římě, bojovníkem ve středověké Anglii…" Pokrčila rameny. "Je bojovník. Viděl bezpočet lidí se narodit a zemřít, a pravděpodobně také mnohé sám zabil v bitvě, jak šel čas. Nyní je v radě a dělá, co uděláno být musí, aby udržel své lidi v bezpečí."

      

Greg zůstal okamžik zticha, pak hlesl: "Nechci být Renfield."

      

Lissianna mu konejšivě přejela dlaní po hrudi a slíbila: "Nedovolím, aby se to stalo."

      

"Vím, že se pokusíš zařídit, aby se to nestalo. Ale jestli se mi tvůj strýc dnes ráno v domě tvé matky pokusil vymazat paměť a nedokázal to, jak se vy všichni obáváte, bude na mě chtít sezvat ten koncil tří, že jo?"

      

Lissianna mlčela, jenže vůbec odpovídat nemusela. Už mu toho vysvětlila dost, aby věděl, že právě to je ve hře. A ani ona nechtěla, aby k tomu došlo. Představa, že Gregovu mysl sešrotují, byla příliš bolestná, aby o tom byť i jen uvažovala. Mysl byla jedna z věcí, která se jí na něm líbila nejvíc. Ačkoli připouštěla, že tělesná schránka také není k zahození.

      

"Jakou mám šanci se z toho dostat, aniž mi mozek změní na kaši?"

      

"Nemysli na to, Gregu. Nedovolím to."

"Jak to můžeš říct? Tahleta rada vašim lidem vládne, správně? Jsou pro vás jako policie pro lidi."

      

"Ano," potvrdila.        

      

"A já tuším, vzhledem k tomu, jak se vyhýbáš odpovědi, že moje šance proklouznout radě mezi prsty, jsou parádně mizivé." Zavrtěl se pod ní, skoro netrpělivě. "Tím myslím, jestli dokážou každého ovládat, pravděpodobně mohou vejít do jakéhokoli úřadu nebo banky a zjistit informace, co potřebují, aby mne vystopovali a polapili."

      

"Ano," vzdychla.

      

Chvíli byli oba zticha, pak se zeptal: "Co udělají tobě, žes mne propašovala ven?"

      

Lissianna pokrčila rameny. "Nemůžou nic dělat. Máma na mě může ječet, ale rada mne potrestat nemůže, protože jsem nemluvila se strýcem, takže nevím, že-"

      

"To je formalita, a zatímco u člověčích soudů tohle možná funguje, mám podezření, že v případě rady to fungovat nebude. Zvlášť, když si tvůj strejda může přečíst tvou mysl a zjistit, žes v podstatě věděla, co chtějí udělat."

      

Na to nemohla říct ani popel, proto mlčela.

      

"Takže, když se pokusíme utéct, pravděpodobně nás najdou, ze mě udělají Renfielda a jen Bůh ví, co pak provedou s tebou."

      

"Možná," zašeptala a zase si položila hlavu na jeho hruď. Oba zůstali zticha, pak Lissianna řekla: "Ačkoli, možná existuje způsob, jak tě ochránit."

      

"Jaký? Změna pohlaví a přestěhovat se do Timbuktu?" optal se s hořkým humorem a přesunul ruku k její hlavě, zlehka prsty pročesával dlouhé, hebké kadeře.

      

"Obávám se, že to by nestačilo," našpulila rty. "Našli by nás."

      

"Tak, jak-?"

      

"Mohu tě proměnit," vyhrkla.

      

Gregova ruka v jejích vlasech znehybněla. Slyšela jeho srdce bít, pomalé nadechování a vydechování, tikání digitálních hodin vedle postele. Konečně se jeho ruka zase začala pohybovat. "Proměnit mne? Udělat mne jedním z vás?"

      

"Kdybys byl jedním z nás, nebáli by se, že o nás promluvíš nebo odhalíš naši přítomnost. Naše bezpečí pak bude i tvé bezpečí. Koncil tří nebude zapotřebí."

      

"Ty bys ze mne udělala svého životního partnera, abys mne udržela v bezpečí?"

      

Ta slova byla tichá, tázavá. Lissianna nedokázala poznat, jestli ho ten nápad těší nebo ne, ale nechtěla ho postavit do pozice, kde by musel volit mezi žitím s neporušenou myslí nebo rolí jejího životního partnera, aby přežil. Olízla si rty. "Že tě proměním, z tebe mého životního partnera automaticky neudělá."

      

Greg zase znehybněl. "Neudělá?"

      

"Ne. Samozřejmě, že ne. I když je pravda, že většina z nás promění svého životního partnera, není tomu tak pokaždé. Jiní proměnili smrtelníky zase z jiných důvodů."

      

"Jenže kdyby sis později někoho našla, životního partnera, nemohl bys ho proměnit," zdůraznil.

      

Lissianna pokrčila rameny. Pak se zvedla a vyklouzla z postele.

      

"Lissi?" oslovil ji Greg nejistě, protože kráčela nahá ke dveřím.

      

Obrátila se a spatřila ho sedět zpříma na posteli, na tváři obavy. Něžně se na něj usmála. "Nechám tě o samotě, abys o tom přemýšlel."

      

"Já-"

      

Lissianna zvedla ruku, aby ho umlčela. "Gregu, potřebuji, abys na mne zapomněl, až budeš toto zvažovat. Tohle není o mně, je to o tobě a tvé volbě. Na tom, co udělám nebo neudělám já, nezáleží. Toto rozhodnutí je něco, z čeho musíš být šťastný sám za sebe."

      

Zhluboka se nadechla. "Tohle není jako nechat si propíchnout uši nebo vstoupit do klubu. Tohle je navěky nebo tak blízko věčnosti, jak jen se člověk může dostat. Musíš si to promyslet se vší vážností. Dokážeš se vzdát prakticky neomezené možnosti trávit nekonečné hodiny na slunci a stát se povětšinou stvořením noci? Dokážeš konzumovat krev? Dojde-li na nejhorší, dokážeš se z někoho nakrmit, abys přežil? A dokážeš se vzdát své rodiny?"

      

Lekl se. "Rodiny?"

      

"Ano," potvrdila smutně. "Nemůžeš jim říci, čím ses stal. Rada by to nedovolila."

      

"Ne, jistěže ne, ale-"

      

"A když nestárneš, zatímco oni ano, jak to vysvětlíš?" Lissianna si na otázku odpověděla sama: "Nevysvětlíš. A tak budeš mít pět, možná deset let, když budeš mít štěstí, a pak budeš muset z jejich života zmizet. Budeš muset předstírat smrt a už nikdy je neuvidět."

      

Uviděla na jeho tváři šok a sklíčeně kývla. "O tom jsi nepřemýšlel, viď? Myslel jsi jen na věčně mladý a věčně tohle a věčně támhleto…" Vzdychla a potřásla hlavou. "Všechno má své stinné stránky, a ty si musíš být jist, že dokážeš tyto stinné stránky přijmout, teď a tady, protože tento proces zvrátit nelze. Jakmile jsi proměněn, je docela možné, že je to navěky."

      

Greg zíral, srdce mu usedalo… tyto komplikace v úvahu nevzal.

      

"Budu spát na gauči," oznámila Lissianna a odvrátila se. "Promluvíme si znovu… později, až se na to oba vyspíme."

 

      

Greg ji pozoroval, jak zavírá dveře, pak s povzdechem padl zpátky na postel. Vzdát se své rodiny. Nikdy ho nenapadlo, že by se musel něčeho vzdát, aby byl jako oni. Myslel si- Well, přesně jak říkala, uvažoval pouze o světlých stránkách. Žít stovky, snad i tisíce let, nikdy nezestárnout, být silnější, rychlejší, možná dokonce chytřejší… být svědkem běhu dějin, mít je z první ruky, po staletí… A – jak si zpočátku myslel – to vše s Lissiann, coby její životní partner, jenže, jak právě řekla, tohle zřejmě není dané.

      

Říkala to proto, že ho za životního partnera nechce, nebo protože nechce, aby se cítil být v pasti role jejího životního partnera? Nebyl si jist.

      

Greg věděl, že nikdy nepotkal nikoho, jako je ona. Někoho, koho by mohl obdivovat a mít rád tolik jako Lissiann. Byla záštitou těm, které milovala. Laskavá, vlídná, inteligentní, krásná, přesto v té ženě stále přežívala špetka dítěte. Byla stará více než dvě staletí a často se zdála být zralá právě tak, jak ty roky naznačovaly, ale když se Lissianna uvolnila, když zapomněla být hodnou dcerou nebo zodpovědnou starší sestřenicí dvojčat, na povrch vyplula dětská rozpustilost a oči se jí zatřpytily, jako by z nich vykoukli nezbední rarášci. Ať tak či tak, když ho kousla, Greg si byl jistý, že je to dokonalá žena… přinejmenším v jeho očích. Ten zážitek byl víc než jen fyzický. Když byli spojení, jeho mysl zaplavily její myšlenky a bylo to skoro jako mít okno do její duše. Lissianna měla krásnou duši. Něžnou, ale silnou, velkorysou a neodsuzující. Když takto splynuli, cítil se silný a milovaný. Cítil se úplný.

      

Greg cítil jistotu, že by dokázal vyměnit dvacet nebo třicet let se svou rodinou, která ho milovala a celý život podporovala, za věčnost s Lissiann. Ale jak se zdá, tohle nenabízí. Prý fakt, že ho promění, z něj jejího životního partnera automaticky neudělá. Jestli jí dovolí ho proměnit, dokáže ji posléze přesvědčit, aby ho vzala na milost? Copak její nabídku zachránit ho nevyvolalo nic víc, než vina? Greg si to nemyslel, nahlédl jí do duše a nic takového se tam nezrcadlilo.

      

Zavzdychal a v rozrušení si rukama prohrábl vlasy. Měl hodně o čem přemýšlet.

 

      

To ta zima ji probudila. Lissianna si šeptem ospale postěžovala na mráz ve vzduchu, přitáhla si deku víc ke krku a stočila se do klubíčka, ve snaze se zahřát, jenže nepříjemný chlad to pořád ne a ne vzdát. Zavzdychala, protože jí došlo, že bude muset vstát a zvýšit teplotu na termostatu topení, nebo aspoň najít další přikrývku, než bude schopná zase odplout do blaženého spánku. Otevřela oči a překulila se na záda… strnula v šoku, protože zahlédla tmavou postavu, rýsující se nad ní.

      

Na moment zkameněla, její tělo vyplavovalo adrenalin, aby se s nastalou situací dokázala vypořádat, ale pak si vzpomněla, že to musí být Greg – přišel si s ní popovídat – a uvolnila se. Čekala, až promluví, a že udělala chybu, si uvědomila ve chvíli, kdy se jí nepovšimnutá ruka zvedla a bez varování udeřila. Lissianna ucítila, jak se jí kolík zabodl do hrudi.

Žádné komentáře