BLOG BLOG BLOG BLOG

- A QUICK BITE / RYCHLÉ KOUSNUTÍ -

2. KAPITOLA

Greg zíral na zavřené dveře a nevěřil vlastním očím. Nedokázal uvěřit, že někdo prostě otevřel dveře, zastavil se na prahu – pohledem na něj zjevně překvapen – pak se omluvil a dveře zavřel, zatímco on tady jenom ležel jako idiot, příliš konsternován, aby něco řekl nebo udělal. Ne, že by měl moc velkou šanci zareagovat, ale přesto…

      

Svaly v krku ho začínaly bolet napětím, jak se snažil držet hlavu zvednutou, aby viděl na dveře. S poraženeckým povzdechem ji Greg zase nechal padnout na polštář a začal polohlasem spílat sám sobě, za svou hloupost.

      

Dnes v noci zcela objektivně dospěl k závěru, že je naprostý idiot. Greg se nikdy za idiota nepovažoval. Vlastně se odjakživa považoval za inteligentního jedince, ale to bylo předtím, než vlezl do kufru cizího auta a zamknul se uvnitř bez jakéhokoli dobrého důvodu, na který by se pamatoval.

      

"Rozhodně jednání idiota," vyřkl nad sebou ortel, ale pak… šílenství by možná mohlo být ještě výstižnějším popisem. Hloupost by byla nešťastnou náhodou se zamknout v kufru. Vlézt si do něj a klidně se tam zaklapnout, spíš odpovídá nevysvětlitelnému přechodnému pominutí smyslů. A začínám mluvit sám se sebou, podotkl v duchu. Ano, jak to tak vypadá, začíná ztrácet zdravý rozum. Nemohl se ubránit úvahám, kdy přesně rozum ztratil a jak.

      

Možná je šílenství nakažlivé, přemítal. Třeba jsem to chytil od jednoho ze svých klientů. Ne, že by kdy měl nějaké klienty, kterým by diagnostikoval šílenství. Ve své praxi se většinou zabýval fobiemi, ačkoli léčil i pár pacientů s jinými, mnohem dlouhodobějšími obtížemi. Předpokládal, že v něm mohlo celou dobu dřímat semínko zkázy a dnes v noci prostě vyklíčilo a vykvetlo mu šílenství. To je nápad. Možná je choromyslnost v jejich rodině dědičná. Měl by to probrat se svou matkou, zjistit, jestli nemají v rodokmenu nějakého cvoka, či dva.

      

A nebylo to jen zalezení do kufru, co Grega trápilo, to byl dnes v noci jen první z jeho bláznivých činů, a litoval ho hned, jak víko kufru s kovovým klapnutím zapadlo. Ležel v temném, stísněném prostoru aspoň půl hodiny, vymýšlel pro sebe všechny možné druhy jmen se společným jmenovatelem blázen, zatímco auto ujíždělo k tomuto domu. Pak se vůz zastavil, kufr otevřel a co udělal on? Vyskočil ven, omluvil se za své nepřirozené chování a šel domů? Ne. Stál tam jako tvrdé Y a čekal, až ta pěkná brunetka z výtahu vystoupí z auta a přidá se k němu, pak capal za ní – poslušně jako beránek – do tohoto obrovského domu a nahoru po schodech do této místnosti.

      

Byl veselý a důvěřivý jako pětileté dítě, když si – aniž o to byl požádán – vlezl na postel a roztáhl se tam jak dlouhý tak široký, aby ho mohla připoutat. Dokonce jí oplatil úsměv, když ho mateřsky poplácala po tváři a prorokovala: Má dcerka vás bude milovat. Jste můj vůbec nejlepší dárek k narozeninám.

      

Potom co opustila pokoj, tam ležel, mysl chvíli prázdnou, než mu situace, do které sám sebe uvrtal, začala docházet. Od té doby Greg trávil čas zmatenými meditacemi na téma, co se vlastně stalo. Jeho vlastní chování – ženě zjevně nevadilo – nedávalo žádný smysl. Jako by dočasně ztratil rozum. Nebo kontrolu nad ním. Byl bezradný, tenhle rébus rozluštit nedokáže, a tak obrátil svou mysl k bezprostřednějším otázkám, jako co bude teď, když už je jednou tady?

      

Má dcerka vás bude milovat. Jste můj vůbec nejlepší dárek k narozeninám. Její slova – okořeněná skutečností, že momentálně leží s roztaženýma rukama a nohama na posteli – u něho nejprve vyvolala obavy, že má být jistým druhem sexuálního dárku. Sexuální otrok, třeba. Tato možnost v něm okamžitě evokovala představy znásilňování nějakým nakynutým, prostinkým stvořením se špatnou pletí a knírkem. Určitě jenom někdo příšerně nepřitažlivý musí muže unést a přivázat ke své posteli, aby si užil sexu, v dnešní sexuálně uvolněné atmosféře.

      

Právě, když Gregory začal při představě té hrůzy hyperventilovat, dal si mentální pohlavek. Ta žena – matka – nemohla mít víc, než pětadvacet nebo maximálně třicet let. Její dcera rozhodně nemůže být dost stará, aby chtěla sexuálního otroka. Nebo vůbec věděla, co si s nějakým počít. Kromě toho, proč by někdo zrovna jeho chtěl za sexuálního otroka, ptal se sám sebe.

      

Greg měl zdravou sebeúctu a věděl, že je atraktivní, ale není žádná rocková hvězda ani úžasný fešák, zralý být modelem GQ. Je psycholog, který nosí konzervativní obleky, má konzervativní účes a žije konzervativním životním stylem, samá práce, rodina a jen špetka čehosi jiného. Well, práce, rodina a pokusy uniknout všem těm rande naslepo, co jeho sestry, tety a matka organizují, za účelem dostat ho do chomoutu, opravil se ironicky.

      

Z neradostného rozjímání byl vytržen, když se dveře ložnice opět otevřely. Ztuhl, trhl hlavou vzhůru, aby se kouknul ke dveřím a uviděl, že je to táž žena, jako před chvílí. Prohlížel si ji s obezřelým zájmem. Až na dlouhé blond vlasy vypadala hodně podobná brunetce, která ho sem přivedla. Krásná, plné rty, oválný obličej, rovný nos a stejné, stříbromodré oči, jako její tmavovlasá blíženkyně. Zřejmě si kontaktní čočky koupily u téhož optika.

      

Ne, Greg ve zlomku sekundy změnil názor. Jejich oči nejsou úplně stejné. Mají stejnou barvu a tvar, ale v očích brunetky sídlil smutek a moudrost, a to mladost její pleti a rysů tváře usvědčovalo ze lži. U této ženy obojí chybělo. Oči blondýnky byly jasné, nedotčené lítostí nebo opravdovým zármutkem. Což ji dělalo mladší.

      

Ovšem blondýnka je s brunetkou očividně nějak příbuzná, pomyslel si Greg, když ji pozoroval kráčet k prádelníku u zdi vedle postele a otevírat šuplík. Pravděpodobně sestra, tipnul si. Dovolil svým očím šmejdit po krátkých černých přiléhavých šatech, které měla na sobě, pak zabloudil k výstavním nohám a myslí my prokmitla myšlenčička, že je skoro smůla, že je moc stará, aby byla brunetčina dcera. Být jejím dárkem, by mu nijak zvlášť nevadilo. Greg na konto svých vlastních potajmých myšlenek obrátil v duchu oči v sloup a pozoroval ji, jak zavírá zásuvku, a netrpělivě čekal, až obrátí svou pozornost k němu, ale ona nic. K jeho úžasu jen prošla zpátky ke dveřím, očividně mínila opustit místnost, aniž by řekla aspoň s vaším dovolením… Greg byl tak šokován, že se jeho ústa dvakrát otevřela a zavřela, než se mu podařilo ze sebe vypravit prostinké: "Promiňte…"

      

Blondýnka se u dveří zastavila a otočila se, aby na něj zvědavě koukla.

      

Greg se přinutil ke škrobenému úsměvu a optal se: "Myslíte, že byste mne mohla odvázat?"

      

"Odvázat vás?" Bez zábran dávala najevo, že ji tou žádostí překvapil. Přešla k posteli a shlížela na něho.

      

"Ano, prosím," zopakoval pevně, přitom si všímal, jak její pohled klouže po jeho rukách. Greg věděl, že má zápěstí zarudlá a sedřená od toho, jak tahal za svá pouta. Jejich stav ji zřejmě zmátl a rozrušil.

      

"Proč vás matka nezklidnila? Neměla vás tady nechat v takovém stavu. Proč-" Zmlkla a zamrkala, pak se jí na tváři objevil chápavý výraz. "Aha, jasně. Bastienův předčasný příjezd ji vyrušil a ona vás nestačila pořádně uložit. Pravděpodobně zamýšlela se vrátit a dokončit to s vámi, ale zapomněla."

      

Greg neměl nejmenší tušení, o čem to mluví, kromě toho, že si zjevně myslí, že ho sem dopravila její matka, a on si byl naprosto jist, že se mýlí. "Žena, která mne se dovedla, byla příliš mladá, aby byla vaší matkou. Vypadala jako vy, ale měla tmavé vlasy. Možná vaše sestra?"

      

Z nějakého důvodu ji jeho slova rozesmála. "Nemám sestru. Žena, kterou popisujete, je moje matka. Je starší, než vypadá."

      

Greg to akceptoval s kapkou nevíry, pak se jeho oči rozšířily, jak mu postupně docházelo, co všechno její slova znamenají. "V tom případě jsem váš dárek k narozeninám?"

      

Pomalu přikývla, pak naklonila hlavu a optala se: "To je ale prazvláštní úsměv. Na co myslíte?"

      

Greg zrovna myslel na to, že je nejšťastnější zkurvysyn na této planetě, protože jeho mysl pohotově nahradila dřívější představu velké nechutné ženštiny, jež jeho i sebe svléká a leze na něj, touto ženou, dělající totéž. Dovolil si tu fantazii chvilku užívat, ale pak si uvědomil, že jeho tělo si ji užívá až moc. V kalhotách mu začínalo být těsno, povyrůstala tam ne nenápadná vyboulenina. Zatřepal hlavou. Má plány stejně úchvatné jako noc po boku této ženy, v roli jejího sexuálního otroka – cestu plnou písečných pláží, palem a polonahých krásek kroužících po tanečním parketu. A už za ni i zaplatil.

      

No a… jestli po jeho dovolené bude tato kráska chtít jít na rande, na normální rande, pak ho přivázat k posteli a dělat si s ním, co se jí zlíbí… Well, Greg se rád považoval za muže, který umí vyjít vstříc. Kromě toho, v tomto případě, pomyslel si, být sexuálním otrokem nemusí být tak špatné. Uvědomil si, že se jeho myšlenky ubírají do míst, která je pro teď lépe nechat na pokoji a uštědřil si mentální kopanec. Silou vůle se pak přinutil nasadit přísný výraz. "Únos je nelegální."

      

Její obočí se vyklenula do výšky, vytvářejíc půvabné obloučky. "Maminka vás unesla?"

      

"Ne tak docela," připustil při vzpomínce, jak sám vlezl do kufru, a to z vlastního popudu. Únos obecně vyžaduje být odvezen za použití násilí. Greg připouštěl, že by měl lhát; jenže je prachmizerný lhář. "Ale nechci tady být a opravdu nemám sebemenší ponětí, proč jsem vlezl do kufru vozu vaší matky. Připadalo mi to jako ta nejpřirozenější věc na světě, v té chvíli, ale nikdy jsem…"

      

Gregův hlas se postupně vytratil, protože si uvědomil, že blondýna ho neposlouchá. Přinejmenším nevypadala, že jeho řečem věnuje pozornost. Zírala mu na hlavu, celá soustředěná, a pořád víc se mračila. Také popošla blíž k posteli, jenže měl podezření, že to bylo podvědomé. Zdála se být plně koncentrovaná na jeho vlasy, ale pak se zjevnou frustrací potřásla hlavou a zamumlala: "Nedokážu vám číst myšlenky."

      

"Nedokážete mi číst myšlenky?" zopakoval Greg pomalu.

      

Zavrtěla hlavou.

      

"Chápu… a… ehm… je to problém?" otázal se. "Tím chci říci, vy obvykle umíte číst lidem myšlenky?"

      

Přikývla, ale duchem nepřítomná, myšlenkami byla někde jinde.

      

Greg se snažil ignorovat zklamání, které ho zalilo jako studená sprcha, sotva si uvědomil, že ta žena musí být šílená, nebo přinejmenším trpí klamnými představami, jestli se domnívá, že umí číst myšlenky. Předpokládal, že by neměl být překvapen. Matka nemohla být úplně normální, jinak by nedovolila cizímu muži vlézt do jejího kufru – stála za ním a musela ho vidět lézt dovnitř. Každý jiný by utekl a zavolal ochranku, místo aby si ho odvezl domů.

      

Zdá se, že dnes v noci se šílenství nekontrolovatelně šíří. Prvním příkladem bylo jeho vlastní chování, pak brunetčino a teď si tahle fešná bloncka myslí, že umí číst myšlenky. Což ho přivedlo k zamyšlení, jestli se to neděje po celém městě. Možná všichni muži v Torontu lezou do kufrů a nechávají se přivazovat k postelím. Třeba zamořili městský vodojem nějakými drogami, způsobujícími šílenství. Teroristické spiknutí s cílem nenásilně vyřadit muže v Kanadě.

      

Na druhou stranu, možná je tohle všechno jen podivný sen a on ve skutečnosti pořád sedí za stolem v práci, hlavu položenou na klávesnici a řeže dřevo. Greg dospěl k názoru, že tohle je nejpravděpodobnější. Poskytuje to nejpřijatelnější vysvětlení jeho nevysvětlitelného chování cestou sem. Samozřejmě, na ničem z toho vlastně nezáleží. Ať už spí nebo je vzhůru, šílený nebo ne, je tady a dokonce, i když je to sen, se chce dostat domů. Musí chytit letadlo.

      

"Poslyšte, kdybyste byla tak laskavá, prostě mne odvažte. Slibuji, že na všechno zapomenu. Nepřivedu sem orgány ani nic nepodniknu."

      

"Orgány?" zopakovala. "Myslíte policii?" Zdála se být tou vyhlídkou překvapená, jako by to ji samotnou vůbec nenapadlo.

      

"Well, jo," potvrdil Greg zamračeně. "Okay, přišel jsem sem podle všeho dobrovolně," připustil neochotně. "Ale teď chci jít domů, a jestli mne neodvážete, jedná se o násilné omezování osobní svobody a to je trestný čin."

 

      

Lissianna si začala kousat spodní ret. Pokusila se vklouznout do myšlenek toho muže, aby ho ukonejšila a ovládla, jako to prve udělala s Dwaynem, jak to měla její matka udělat dřív, než ho tady nechala samotného, ale nedokázala do jeho myšlenek proniknout. Jako by kolem jeho mysli stála neprostupná zeď. A ačkoli už o tom slyšela, sama na nic takového ještě nenarazila. Lissianna se ještě nikdy nesetkala se smrtelníkem, kterého by nedokázala přečíst a kontrolovat. Ačkoli už potkala individua, u nichž jí přečtení a převzetí kontroly dělalo potíže. Obvykle těžkosti polevily nebo zcela zmizely, sotva se z nich napila.

      

Nachýlila hlavu a pozorovala svůj dárek, uvažovala, jestli se z něj zkusit napít, aby snáze proklouzla do jeho myšlenek a zklidnila ho. Jediným problémem bylo, že jestli nedokáže vniknout do jeho mysli ani trošku, nebude schopná ho uchránit bolesti, až se mu její zuby poprvé zatnou do krku. Ledaže…

      

Mirabeau jí jednou povídala, jak se dostala do podobné situace. Tvrdila, že toho muže líbala a hladila, dokud se neuvolnil, a prý se jí pak podařilo vklouznout do jeho myšlenek v okamžiku, kdy do něj vjely její zuby.

      

Lissianna to krátce zvažovala. Nikdy dřív nikoho nesvedla. Narodila se a byla vychována v Georgiánské Anglii, žila trochu jako ve skleníku. Zatímco okolní společnost se vyvíjela a zejména během posledního zhruba půlstoletí se stávala stále více promiskuitní, život Lissiann ne. Její rodiče byli staří, ctili staré hodnoty a jejich názory se jen pomalu měnily a modernizovaly. Zatímco matka by jí možná i poskytla více svobody, otec se nikdy zvyklostem společnosti nepodřizoval.

      

Přesto přese všechno, tady toho muže prostě nemůže nechat ležet takhle rozrušeného, rozhodla se nakonec. Kromě toho, nepohrdla by malou ochutnávkou z narozeninové večeře, jako olíznout krém z dortu dřív, než je podáván. Okay, ráda by trošku víc, než olíznout. Spíš si narychlo kousnout. Jenom tolik, aby utišila hlad, ujišťovala sama sebe.

      

Jo, správně, pomyslela si Lissianna, na pokrytectví ji nikdy neužilo. Tenhle muž vypadá tak ňam ňam, že ji to láká vysát ho dosucha. Pokušení. Nepamatovala si, že by podobné měla, už celé dekády.

      

"Ty provazy jsou vážně utažené."

      

Jeho postesk ji vytrhl ze zamyšlení, Lissianna se znovu podívala na sedřenou kůži na jeho zápěstích a cítila, jak se její nejistota rozplývá. Učili ji, že se nesluší hrát si s jídlem nebo dovolit, aby zbytečně trpělo. A tento muž trpí. A její povinností je dostat se do jeho myšlenek a ukonejšit ho. Stěží bylo její vinou, že to nedokáže normálním způsobem, a bude muset přistoupit ke krajnímu řešení.

      

Rozhodnutá a se svědomím uchlácholeným, se Lissianna usadila na kraj postele. "Neměl byste se vzpírat a neměl byste si dělat starosti. Hrozně nerada vás vidím takto rozrušeného."

      

Škaredě se na ni podíval, jako by jí měl za zlé, že ví, jak je rozrušený. Nebo byl možná jen rozzlobený, že ho nerozvázala, když ji o to požádal.

      

"Tohle sundáme," navrhla a punčochy, které prve vytáhla z šuplíku, si položila do klína, takže se mohla věnovat mašli kolem jeho krku. Povzdechl si, když byla konečně pryč, trochu se na posteli uvolnil, a Lissianna se rozhodla sundat i kravatu.

      

"Tak, není to lepší?" optala se, jen aby řeč nestála, stahujíc mu hedvábnou látku z krku.

      

Muž začal kývat, pak se vzpamatoval, a místo přitakání se na ni zamračil, zatímco mu rozepínala horní tři knoflíčky na košili. "Ještě lepší by bylo, kdybyste mne rozvázala."

      

Lissianna se pobaveně usmála, jak se sebou bojuje, pak se ho pokusila rozptýlit. Zlehka mu konečky prstů přejížděla po tom malém kousku hrudi, který právě obnažila. K její nesmírné spokojenosti jím projelo jemné zachvění, když ho dlouhé nehty něžně škrábaly na nahé kůži. Tohle svádění se ukázalo být snazší, než se obávala. Nebo jsem možná talent od přírody, pomyslela si Lissianna, a uvažovala, jestli by ji tato možnost měla znepokojovat.

      

"Rozvažte mě." Snažil se být neústupný, ale bylo zjevné, že jeho srdce už touhou po svobodě neplane tak zúplna.

      

Vědoucně se usmívala a prsty dráždivě pomalu putovala na jih, jela po jemné látce košile až těsně nad opasek. Provokativní pohyby vysílaly do pevných svalů jeho břicha vjemy, které jeho dechu nasadily ostruhy, až uháněl tryskem a syčivě se dral ven.

      

"No co, do pekla," vydechl. "Jsou horší věci, než být sexuálním otrokem."

      

Lissianna zamrkala překvapením a usoudila, že už ho ukonejšila dost. "Jak se jmenuješ?"

      

"Greg." Odkašlal si a už mnohem pevnějším tónem se představil: "Doktor Gregory Hewitt."

      

"Doktor, huh?" Zvedla ruku, aby se jí jala putovat pro změnu na sever, po hrudi oděné do bezchybně bílé košile. Nemohla nezaznamenat, že jeho oči okamžitě dezertovaly z její tváře a sledovaly, co bude dál. "Well, doktore… Jste velice pohledný muž."

      

Zabloudila mu do vlasů, něžně se probírala jemnými, temnými prameny a žasla, jak jsou měkké. Pohledem sklouznula k sytě tmavohnědým očím a výrazným konturám rtů, při tom zvažovala další postup. Je to atraktivní muž. O tom není pochyb. Žádoucí. Za léta, co existuje, sice vídala muže, kteří byli pohlednější, ale na tomto bylo cosi, co ji silně přitahovalo. Její oči přejely výš, k vráskám na čele, a prstíky jim šly v patách, jejich bříška po nich jemně kroužila, aby je vyhladila.

      

"Hodně by vám vadilo, kdybych vás políbila, doktore?" optala se tiše.

      

Doktor Gregory Hewitt neodpověděl, jenom na ni zíral očima potemnělýma zájmem, protože svému ukazováčku dovolila přiblížit se k jeho rtům a zlehka obmalovávat jejich hebké obrysy. Když se jeho ústa zničehonic otevřela a vsála nezbedného zvědavce do svého vlhkého teplíčka, Lissianna to pochopila jako svolení, přesto jen tiše seděla. Její oči vyhledaly jeho a fascinovaně se v nich utápěly, povšimla si ohníčků, které na jejich dně doutnaly a pozvolna se rozhořívaly. Pak její prst vcucnul do pusy hlouběji, laškovně po něm přejížděl jazykem, a Lissianna se překvapením až zajíkla.

      

Už je mi víc, než dvě sta let, a nikdy dřív jsem si neuvědomila, že prst může být erotogenní zónou, pomyslela si zmámeně, zatímco ohníčky doutnající v jeho očích začínaly hořet plamenem v jejím nitru, ale mnohem jižněji.

      

Gregory Hewitt byl nebezpečně vzrušující muž a Lissianna se rozhodla, že možná bude nejlépe převzít kontrolu nad situací. S tímto záměrem zvolna vytáhla prst z jeho úst, pak se naklonila dopředu a krátce se mu otřela líčkem o líčko, aby mohla vdechnout jeho vůni. Což jí velel instinkt, dravec zkoumající pach kořisti. Jeho aroma, dřevitě kořeněné a nepříliš výrazné, se jí docela líbilo. Jemně se pousmála, pak mu rty přejela po tváři, než se jimi vydala na pouť k jeho rtům. Přitiskla je tam malounko pevněji a něžně se jimi o ně otírala.

      

Rty Gregoryho Hewitta se na pohled zdály pevné a tvrdé, ale na dotek byly měkounké. Lissianna nepřestávala svými rtíky nezáludně přejíždět přes jeho, užívat si erotické hlazení, až zvedl hlavu, ve snaze polibek prohloubit. Jakmile ucítila jeho jazyk vyklouznout a zlehka jet podél linie, kde k sobě přiléhaly její rty, pootevřela je. Oči se jí rozšířily překvapením z pocitů, které ji zaplavily, sotva vnikl dovnitř.

      

Lissianna se během posledních dvou set let samozřejmě líbala – mnohokrát, dokonce nesčetněkrát, má-li být upřímná. Některé polibky byly vítané a některé ukradené, některé si užila a některé ne, ale tento polibek…

      

Jeho jazyk byl hřejivý, vlhký a pevný, když dorážel na její. Chutnal mátou a kávou a něčím jiným, co nedokázala hned rozpoznat, tak se tím jednoduše neobtěžovala. Víčka jí zastínila oči a ona se ztratila v pocitech, jež jí braly dech.

      

A jak už to tak bývá, kdo jinému jámu jámu, sám do ní sám. Co z její strany začalo snahou svést Gregoryho Hewitta, skončilo svedením jí samotné. Lissianna zjistila, že je ztracená v polibku. Jeho jazyk ji plnil, šťouchal a šmejdil v jejích ústech s naléhavostí, která ji rozechvívala. Prvotní záměr celé akce byl na chvíli zcela zapomenut. Přistihla se, že mění pozici. Vklouzla nohama na postel a uložila se na něho, její štíhlé nožky se propletly s jeho stejně, jako se její prsty proplétaly a chytaly jeho vlasů.

      

Cítila ho lomcovat pouty, ale vlastně to vnímala jen napůl, dokud neotočil hlavu, aby přerušil polibek a nezachraptěl: "Rozvaž mě. Chci se tě dotýkat."

      

Lissianna sice byla v pokušení, přesto jeho veskrze oprávněný požadavek ignorovala a raději se soustředila, aby cestička, po které pusinkami cestovala jeho tváří níž, byla jaksepatří rovná a pravidelná, a spolu s ní se i její tělo posouvalo po jeho stále níž. Zjevně byl vyšší, než ona. Když mu její rty dorazily k hrdlu, jejich kosti pánevní se ocitly přímo proti sobě, a on okamžitě zakroužil boky, naléhal na ni, vnucoval se, stupňoval vzrušení obou dvou. Jeho sténání bylo současně zklamané i vzrušené, když mu její rty migrovaly podél krku a on se pod ní neklidně vrtěl, dokud nenašla jeho krční žílu a nevysunula zuby. Vjely mu hluboko do kůže a žíly, kterou kryla.

      

Greg strnul šokem, pak se ale s táhlým zasténáním rychle uvolnil. Lissianna se totiž začala krmit a v mysli jí doslova explodovala rozkoš, kterou mu bez meškání přeposílala. Tohle byl úplně jiný zážitek, než Dwayne. Normálně na krmení nic erotického neviděla, ale normálně nemusela hostitele svést. Jednoduše převzala kontrolu nad jeho myslí a šla na věc. Tentokrát to bylo jiné. Byla vzrušená, on byl vzrušený, a krev vtékající do jejího těla byla vláknem, které jejich vzrušení spojovalo, až mezi nimi rezonovalo a narůstalo, když se jí jeho mysl otevřela. Ale tentokrát to neměla pod palcem. Myšlenky nejenom vysílala, také přijímala ty jeho.

      

Bylo to jako úžasný kaleidoskop barev. City a myšlenky zaplavovaly její mysl, jedna omračující vlna stíhala druhou. Vášeň, touha, inteligence, laskavost, čest, odvaha… Lissiann se poštěstilo kratince nahlédnout do jeho duše, a během té chvilky se o něm dozvěděla víc, než by dokázala zjistit ze stovek rozhovorů. Žádné lži, polopravdy nebo dvojsmysly, aby na ni udělal dojem. Jenom on sám… pak bylo vše odsunuto stranou, přívalem čiré touhy.

      

Lissianna zapomněla, že původně měla v plánu ho uklidnit, zapomněla na vše kromě tužeb, které bouřily v jejím těle. Stará potřeba krve, ruku v ruce s novou potřebou rozkoše, kterou jí skýtal on. V té chvíli – těla propletená, oba kňourali a sténali blahem, vzpínali a svíjeli se na sobě – se zdálo, že pouze tento muž je schopen ukojit její hlad a Lissianna byla na nejlepší cestě přestat se ovládat až do té míry, že by ho vypila dosucha. Hlas Thomase neměl nejmenší šanci dorazit jí k uším a vyrušit ji.

      

"Nechápu, proč seš tak na větvi. Vždyť si jenom zašla nahoru pro nové punčochy. Na těch starých si-" Jeho hlas tlumily dveře, ale bryskně nabyl na síle, protože se otevřely, pak zčistajasna odumřel docela a nastalo kratinké ticho. Velice kratinké.

      

"Lissiann Argeneau!"

      

Lissianna ztuhla a vytřeštila oči, jelikož poznala hlas své matky.

Žádné komentáře