BLOG BLOG BLOG BLOG

- A QUICK BITE / RYCHLÉ KOUSNUTÍ -

21. KAPITOLA

"Bobe." Lissianna na muže překvapeně zírala.

      

"Dwayne," opravil ji podrážděně a ona si vzpomněla, že mu chtěla říkat Bobe i tu noc na parkovišti, a on ji opravil.

      

"Ty tohohle chlápka znáš?" zeptal se Greg, sunoucí se stranou, ji táhl s sebou, až je přemístil tak, že stáli čelem k oběma mužům, což bylo o fous lepší, než mít zbraň před i za sebou.

      

"Ano," odpověděla Lissianna nepřítomně, soustředila se na pokus proniknout do Dwaynových myšlenek, při tom ho pozorovala šinout se blíž k otci Josephovi, takže nakonec oba blokovali dveře. Neschopná překonat jeho strach a ostražitost, si povzdechla. Pak jí došlo, na co se Greg ptal a jak odpověděla, a zašklebila se. "Well, ne, ne tak úplně."

      

"Co má tohle znamenat?" optal se suše. "Ano nebo ne, ne tak úplně?" Lissianna bezmocně pokrčila rameny. "Trochu?" Protočil oči, pak křísl pohledem o mladíka, protože řekl: "Byl jsem večeře, minulý pátek."

      

Greg vyklenul jedno obočí a obrátil se na Lissiann,   aby zašeptal: "Myslel jsem, že minulý pátek večer jsem byl večeře já?"

      

Dožraná, že to řeší dokonce i ve chvíli, jako je tato, zašeptala: "Minulý pátek jsem měla Číňana. Tys byl nečekaně dobrý aperitiv a Bob je prostě jen chudokrevný."

      

"Dwayne," opravil ji Greg, tlumit hlas už se neobtěžoval.

      

Pokrčila rameny. "Mně připadá jako Bob."   

      

"Jo? Legrační, já bych řekl, že vypadá spíš jako Dick."

      

Navzdory situaci se Lissianna při těch hrátkách se slovíčky nedokázala nezakřenit. Dwayne urážku pochopil a shledal ji poněkud méně zábavnou.

      

"Hej!" vyštěkl. "Já jsem ten, kdo drží zbraň."

      

"To je v pořádku, Dwayne." Otec Joseph ho chlácholivě poplácal po rameni, pak Gregovi vysvětlil. "Dwayne a já jsme se seznámili minulý pátek, před jedním barem v centru. Jeden z našich klientů mi řekl, že se na ulici ocitl nový chlapec a že z kontejnerů za tím barem jídá. Šel jsem toho hocha hledat, abych zjistil, zda mu nemohu pomoci, ale když jsem se ke kontejnerům přiblížil, vyšla zpoza nich Lissianna. Byl jsem překvapený, že ji tam vidím, jak by také ne, a zavolal jsem na ni. Povídali jsme si a ona prohlásila, že je tam s bratrancem, aby oslavila narozeniny. Když jsem jí vysvětlil, proč tam jsem já, nabídla mi pomoc, ale poslal jsem ji dovnitř, protože byla zima. Pak jsem brouzdal kolem kontejnerů, jestli toho chlapce nenajdu a místo něj jsem objevil tady Dwayna."

      

Greg se obrátil na Lissiann, jedno obočí zase na vrch hlavy, jako by chtěl říci: Tys ho klofla v baru?

      

"Jo, já vím," povzdechla si, pak na svou obranu dodala: "Byl to nápad Mirabeau."

      

Její zrak pak sklouznul ke Dwaynovi a otci Josephovi, a Lissianna se v duchu vyhubovala za svou hloupost. Ne proto, že v baru sbalila cizího mužského, ačkoli připouštěla, že to zní uboze a lacině, ale zřejmě to tu noc totálně pohnojila. Úplně zapomněla, že je Dwayne za kontejnerem, když uháněla zpátky do tepla, aby se vyhnula vtíravým dotazům otce Josepha. Předpokládala, že to vysvětluje, jak se anemickému muži podařilo vzpamatovat a opustit parkoviště, než ona a ostatní odešli z baru, jen o chvíli později. Tehdy o tom uvažovala, ale nedala si dohromady přítomnost otce Josepha a mužovo zjevné zotavení.

      

Lissianna nad sebou v duchu vrtěla hlavou, pomyslela si, že je vážně s podivem, že přežila tak dlouho, aby mohla oslavit dvoustovku, když i po letech dělá takovéhle školácké chyby. Snad by se do budoucna měla přidržet intravenózní výživy, přinejmenším než ji Greg vyléčí z její fobie.

      

"Dwayne na tom byl špatně," prohlásil otec Joseph, čímž zase upoutal její pozornost. "Byl zesláblý ztrátou krve a dezorientovaný. Strčil jsem ho do dodávky v domnění, že je opilý a potřebuje pomoc. Hodlal jsem ho vzít do útulku na trochu kávy, ale jakmile světlo vevnitř v dodávce odhalilo stopy na jeho krku, odvezl jsem ho místo toho raději na faru."

      

Kněz si rozzlobeně změřil Lissiann. "Už dříve jsem takové stopy spatřil… na krku některých z těch ubohých duší v útulku. Když jsem se jich na ně vyptával, vždy mi dávali ty nejabsurdnější odpovědi. Nešťastnou náhodou se bodli vidlicí na rožnění, nebo spadli na tužku… dvakrát."

      

Greg obrátil nevěřící pohled jejím směrem, a ona protočila oči.

      

"Zkus to sám a vymysli něco, čím to vysvětlit, když seš tak chytrej," zasyčela tlumeným hlasem, nechtěla, aby ji ti dva zaslechli.

      

"Dwaynovo vysvětlení," pokračoval otec Joseph suše, "znělo, že vytahoval zástrčku své nabíječky zvětšovače penisu ze zdi za šňůru a ta vyletěla a sekla ho do krku."

      

Gregova ústa se pootevřela a Lissianna se ošila.

      

"No a co, měl v kalhotách okurku a falešné opálení," ohradila se podrážděně, na tlumení hlasu lehce pozapomněla.

      

"Neměl!" vykřikl Dwayne, zrudlý jako rajče, pak to zapírání pokazil dodatkem: "Mimochodem, jak víš o té okurce? Nakonec jsme za těmi popelnicemi přece jen něco dělali?"

      

"Ne," odsekla Lissianna, spíš kvůli Gregovi, než kvůli té parodii na chlapa. Naklonila se ke Gregovi a zašeptala: "Zjistila jsem to stejně, jako jsem zjistila, že je chudokrevný."

      

"Kousnutím?" optal se nedůvěřivě Greg. "Kam přesně jsi ho kousla?"

      

"Přečtením myšlenek," zasyčela potichu.

      

"Aha, správně," kývnul Greg. Evidentně si vzpomenul, že zatímco jeho mysl přečíst nedovede, mysl všech ostatních ano. A že její neschopnost to dělat je jakási anomálie.

      

"Začal jsem si to dávat dohromady, zatímco Dwayne jedl sušenky a pil džus, co jsem mu přinesl," řekl otec Joseph Lissiann. "Stopy po kousnutí na lidech v útulku, jeho kousanec, a tvá přítomnost v útulku stejně jako tu noc na parkovišti. Jedna a jedna jsou dvě. Dal jsem si to dohromady."

      

Lissianna si unaveně povzdechla, dumala, proč si nikdy nevšimla, že otec Joseph je tak příšerně užvaněný, pak jí došlo, že to bude pravděpodobně proto, že ho obvykle moc nevídala. Během posledního týdne se s ním viděla víc, než za celou dobu, co v útulku pracovala… a pak také – jak si nyní uvědomila – protože se ji pokoušel usvědčit, coby upírku.

      

"Dal jsem si to dohromady," zopakoval kněz. "A jediná věc, která dávala smysl, byla, že jsi…" Udělal dramatickou pauzu, pak vyplivl: "… upírka."

      

Lissiann se podařilo nezvednout oči v sloup nad jeho teatrálností. Ten chlap se minul povoláním. Nebo vlastně ne.

      

"Tehdy jsem pochopil, žes byla ke mně poslána Bohem. Že jsem jediný, kdo dokáže udržet mé stádečko v bezpečí před bezduchým démonem, kterým jsi." Zíral na ni s kamenným výrazem. "Ale… dobře jsem tě neznal. Pracuješ na noc a já tě zřídkakdy vůbec uviděl, ale vypadáš tak… hodná." To slovo vyřkl jaksi s hrůzou, očividně zoufalý, že neodpovídá představě, kterou měl o zlých, krev sajících upírech. "A pak také sama myšlenka, že upíři skutečně existují, byla neuvěřitelná. Vyloučená. Ale jaké jiné vysvětlení existovalo? Všechno do sebe zapadalo. Přesto jsem se musel nejprve přesvědčit. Musel jsem vědět jistě, že jsi, co si myslím, že jsi dříve, než udělám něco drastického."

      

"Tak jste přinesl česnekové purée, abyste mne jím nakrmil, a požehnal jste automatům na vodu, takže budou plné svěcené vody, a vystlal mi kancelář kříži," docházelo postupně Lissiann.

      

"Tohle všechno udělal?" zeptal se překvapeně Greg. "Nikdy ses o ničem z toho nezmínila."

      

Lissianna pokrčila rameny a v duchu si přála, aby ano. Možná by se dovtípil, že ji otec Joseph podezřívá, že je upírka. Když se teď ohlížela zpátky, připouštěla, že si sama měla uvědomit, že něco nehraje, ale popravdě řečeno, vždycky měl po ruce nesmírně věrohodná vysvětlení. Kromě toho – jak sám zdůraznil – až do minulého týdne toho muže opravdu znala stěží víc, než jako někoho, komu řekla ahoj cestou do práce. Ačkoli o něm hodně slyšela a většina z toho měla co dělat s faktem, že je přímo fanaticky oddán Bohu.

      

Jedna z věcí, které se Lissianna během staletí naučila, byla, že není nic nebezpečnějšího, než fanatici. Nepochybovala, že pro otce Josepha je ona, coby upírka, ekvivalentem samotného ďábla. Přesvědčit ho, že je hodná upírka, bylo vyloučené, ale mohla by ho přesvědčit, že upírka vůbec není. Koneckonců, jeho testy selhaly.

      

Jako by jí četl myšlenky, řekl: "Ano, tohle všechno jsem udělal. Představte si můj údiv, když nic z toho nefungovalo."

      

"Nefungovalo to, protože nejsem, co si myslíte, že jsem," odtušila Lissianna tiše.

      

"Kousla jsi ho do krku," zarputile konstatoval otec Joseph. "Dwayne skoro omdlel ztrátou krve. Má štěstí, že je naživu. Kdybych se tam v té chvíli neobjevil, možná bys ho vysála dosucha. Musela's uslyšet, že se blížím."

      

"Ne, neuslyšela, otče," ohradila se rozhořčeně. "Omdlel, protože je chudokrevný."

      

Kněz se podíval na Dwayna, který vypadal, že ať už trpí čímkoli, sebejistota to momentálně není, přesto přikývl. "Jo, jsem."

      

Otec Joseph se zamračil, pak se obrátil zpátky k Lissiann. "Krmila ses z lidí v útulku, ubohých politováníhodných duší, které už tak sáhly na dno svého přídělu štěstí."

      

Lissianna provinile přešlápla z nohy na nohu. Takhle řečeno to vyznělo hrozně špatně. Fakt, že doufala, že bude schopná pomoci těm lidem zrovna tak, jako oni bezděky pomáhali jí, to vážně moc nevylepšil.

      

"Podívejte se, otče." Greg vyrazil vpřed, jen aby se zastavil, když kněz pozvedl zbraň, kterou držel.

      

"Uvědomuji si, že zbraně nenapáchají mnoho škody," řekl. "Ale nějakou přece, a tyto jsou nabity stříbrnými kulkami, jestli na tom záleží."

      

Lissianna protočila oči. "Určitě ano, pokud jste vlkodlak."

      

"Kde jste sehnal stříbrné kulky?" žasl Greg.

      

"Našel jsem je na internetu," pochlubil se Dwayne. "Na internetu seženete fakt senzační věcičky."

      

"Well, ať už stříbrné kulky zaberou nebo ne, přinejmenším tě zpomalí, takže tě budeme moci probodnout," pokračoval otec Joseph, čímž konverzaci obrátil k tématu, které mu leželo na srdci. "A kůly – jak jsme se onehdy v noci přesvědčili – jsou velice účinné… Ačkoli zřejmě ne smrtelné."

      

"To jste byl vy?" vydechla Lissianna, najednou ji zamrazilo. "Tvrdil jste, že mne musíte otestovat, než zkusíte něco drastického. Já těmi testy prošla, a přesto jste mne probodl?"

      

Otec Joseph se ošil, tohle se mu příjemně neposlouchalo. "Zaslechl jsem…" Zmlkl a zamračil se, pak se optal: "Jak se jmenuje to děvče, které pracuje na noc, když tam nejsi ty?"

      

"Claudia?" napověděla mu.

      

"Ano, Claudia. Zaslechl jsem ji říkat Debbie, že s tebou potřebuje mluvit, aby zjistila, jestli by sis s ní tento týden neprohodila jednu směnu, ale že má problém zastihnout tě ve tvém bytě. Debbie jí na to odpověděla, žes byla celý víkend u matky, ale tuto noc, že jsi u ní v domě, a že ti řekne, abys jí ráno zavolala, až se vrátí domů."

      

Lissianna skoro doslova vypustila páru. Od probodení se toho hodně událo, a většinou to bylo dost zneklidňující, přesto jí ten útok nešel z hlavy, usadil se v koutku mysli a soužil ji. Byla si jistá, že Debbie za útokem být nemohla, ale tohle… Ani jednou ji nenapadlo, že se Deb možná někomu zmínila, že u ní zůstala na noc.

      

"Zavolal jsem Dwaynovi," pokračoval otec Joseph. "Měl jít na výzvědy a podívat se, jestli se něco nedozví. Měl tě jen sledovat."

      

Dwayne se pod rozzlobeným pohledem, který na něho kněz upřel, kroutil jako žížala na háčku, pak se ujal vysvětlování sám a řekl: "Nic jiného jsem v úmyslu původně neměl, jen jsem si s sebou vzal kolík pro případ, že by se na mne usmálo štěstí."

      

Pod pochybovačným pohledem Lissiann vyhrkl: "Vážně. Upíři jsou obvykle stvůry noci, a já si uvědomoval, že budu muset čekat, dokud za svítání neulehneš k odpočinku. Opravdu jsem si myslel, že tam půjdu na průzkum, získám přehled o domě Debbie, zjistím, kde co je a který pokoj je tvůj a ve kterém bude ona, až obě půjdete do postele." Pak se najednou zazubil. "Ale když jsem se tam dostal, závěsy v obývacím pokoji byly roztažené a já vás dva viděl jít na to na gauči, pak jsem se přesunul k oknu ložnice, když jste tam, lidičky, přemístili tu estrádu."

      

Lissianna cítila, jak rudne, od konečků prstů na nohách, po temeno hlavy. Ruměnci šel v patách vztek při představě, že okurka Dwayne mlsně koukal skrz okno a pozoroval jejich poprvé. Rychle ale na takové starosti zapomněla, protože pokračoval.

      

"Viděl jsem, jak's ho kousla a to byl jediný důkaz, který jsme potřebovali."  Usmál se jako kočka, která našla smetanu, a mluvil dál: "Čekal jsem, že se budu muset celou dlouhou mrazivou noc potulovat okolo, zírat do oken, dokud Debbie nepřijde domů a nepůjdete všichni spát. Nemohl jsem uvěřit svému štěstí, když's ho nechala v ložnici samotného a šla spát na gauč. A pak, když jsem vyzkoušel zasouvací skleněné dveře v jídelně a zjistil, že jsou nezamčené… To bylo příliš dobré, než aby to byla pravda." Mrkl na kněze a zazubil se. "Skoro jako požehnání od Boha."

      

"Ale nevyšlo to," upozornila Lissianna a zaměřila se na kněze. "Kdyby to skutečně bylo Boží přání, abyste mne zabili-"

      

"To byla chyba, že to nevyšlo," skočil jí do řeči otec Joseph. "Neměl jsem posílat chlapce, měl jsem jít sám. Také jsem měl od samého začátku víc bádat a studovat. Kdyby ano, byli bychom připraveni řádně využít výhodu Bohem darované příležitosti. Namísto toho jsme byli stále závislí na tom, co proklamovaly filmy a knihy. Ještě jsem se nepoučil."

      

Kněz byl bledý a přepadlý z nedostatku spánku. Zjevně si za ten týden moc neodpočal. Není divu, když pracoval za dva. Ve dne v útulku a v noci chránil své stádečko před ní. Lissianna věděla, že spánková deprivace může vést k extrémní úzkosti a halucinacím, mimo jiné. Psychologem je tady Greg, ale i ona sama měla podezření, že u otce Josepha nedostatek spánku způsobil odtržení od reality. Muselo mu to být pověstnou poslední kapkou, jestli si skutečně myslí, že mu ji Bůh strčil do cesty, aby ji sprovodil ze světa.

      

"Takže, jak jsem říkal," navázal Dwayne, čímž zase upoutal pozornost ostatních, "vplížil jsem se do domu, do obývacího pokoje, a přímo k tobě a ty ses ani nezavrtěla. Ale ležela's na boku a já se snažil vymyslet, jak tě převalit na záda, když vtom, zničehonic, jsi to udělala sama od sebe. Prostě ses překulila."

      

"Další Boží požehnání," blekotal otec Joseph.

      

"Byla mi zima," odsekla Lissianna otráveně. "Nechal ty skleněné zasouvací dveře otevřené a dovnitř táhlo. Probudilo mne to. Překulila jsem se, abych vstala a našla další deku, abych byla v teple."

      

"Byl to zázrak," trval na svém otec Joseph. "Umožnil mu tě probodnout."

      

"Co Bůh činí, dobře činí.," deklamoval Dwayne.

      

"Ano." Otec Joseph se zamračil. "Nejdřív jsem byl na Dwayna strašně rozezlený, že tě bodl, dokud mi nevyložil, jak tě na vlastní oči viděl doopravdy kousnout svého přítele." Jeho zrak se přesunul ke Gregovi a pak potřásl hlavou. "Jakmile mi o tom řekl, pomyslel jsem si, že to byla Boží vůle a celá věc tím skončila. Nemohl jsem uvěřit, když tvá matka příští noc zavolala do útulku a řekla, že nepřijdeš, protože jsi onemocněla." Něco z rozčarování, které tehdy musel cítit, se mu odrazilo na tváři. "Nemohl jsem tomu uvěřit. Měla jsi být mrtvá! Jednu chvíli jsem si dokonce myslel, že je to lež… že musíš být mrtvá, ale…" Zvedl hlavu a upřeně se na ni zadíval. "A právě tehdy jsem konečně provedl výzkum, který jsem měl udělat hned na začátku."

      

" provedl výzkum," zdůraznil podrážděně Dwayne. "Vy jste dokonce ani nevěděl, jak se dostat na internet."

      

"Využil jsem prostředky, jež mi ve své dobrotě seslal Bůh, a zavolal tady svého přítele od počítačů, aby provedl výzkum," opravil se otec Joseph nasupeně, pak je ubezpečil: "S počítači to umí moc dobře. Je programátor."

      

Lissianna sarkasticky pozvedla obočí Dwaynovým směrem. Jak to tak vypadá, opálení, vycpávky a okurka nebylo to jediné, co na něm tu noc bylo falešné. Jí totiž vykládal, že absolvuje poslední rok stáží v nemocnici a jakmile z něj bude plně kvalifikovaný doktor, má v plánu otevřít si vlastní soukromou lékařskou praxi. Snažil se na ni udělat dojem. Idiot. Co by dělal, kdyby si padli do oka a chtěl s ní dál chodit? Jak by vysvětlil, že vůbec není lékař?

      

"Dwayne na internetu našel nejrůznější informace," pochlubil se otec Joseph.

      

"Samozřejmě, byly tam obvyklé nesmysly o křížích, svěcené vodě a česneku, které jsou, jak už víme, špatně, ale byly tam také pokyny, jak přemoci jedince vašeho druhu. Některé stránky tvrdily, že to zvládne kolík do srdce, ale na jiných se psalo, že jakmile bude kůl odstraněn, upír může být vzkříšen… jako ty. Tyhle stránky radily, že musíte upírovi uříznout hlavu, teprve pak bude věc skončená jaksepatří.

      

"Bože," zašeptal Greg. "Taky internet prostě nemiluješ?"

      

Lissianna si s ním vyměnila úšklebek, ale obrátila se zpátky na otce Josepha, protože ten už zase kázal.

      

"Věděl jsem, že to sám nezvládnu. Tak jsem zase využil pomoc Dwayna a připravili jsme tento dům, pak vymysleli plán, jak tě sem dnes ráno přilákat. Samozřejmě jsem v té chvíli předpokládal, že přijedeš do práce sama, jako normálně. Když tě minulou noc do práce přivezli, měl jsem strach, že budeme muset plán odložit na někdy jindy, ale pak se ukázal tady tvůj přítel. Prozřetelnost opět přiložila ruku k dílu," povzdechl si potěšeně. "Zatímco byl ve tvé kanceláři, zavolal jsem Dwaynovi a on mi poradil, jak zařídit, aby auto nenastartovalo, pak zamířil sem, aby počkal na náš příjezd… a jsme tady."

      

"A jsme tady," odtušil suše Greg, čímž k sobě přitáhl pozornost otce Josepha.

      

"Samozřejmě, když jsme ten plán vymýšleli, počítali jsme s tím, že se budeme muset vypořádat pouze s Lissiann," podotknul kněz. "Takže se obávám, že jsem přinesl pouze jeden kůl."

      

"Taková smůla," opáčil Greg mile. "Aha, well, tak to budeme muset nechat na jindy, huh?"

      

"To nebude zapotřebí," pokojně ho ujistil otec Joseph, pak dodal: "Mám vzadu v dodávce nějaké dřevo. Jsem si jist, že vyřezat další kolík mi dlouho nepotrvá… Nebo bychom vás mohli vzít jednoho po druhém. Lissiann první, myslím," rozhodl se. "Můžeme ji probodnout a setnout jí hlavu, pak tentýž kůl použít na vás."

      

"Dámy mají přednost, huh?" Lissianna se neobtěžovala potlačit sarkasmus.

      

"Udělám to tak rychle a bezbolestně, jak jen dovedu," slíbil jí otec Joseph s vážnou tváří, pak zaváhal a řekl: "Nejjednodušší by bylo, kdybyste nebojovali a prostě mi to dovolili skoncovat."

      

To se vsadím, že jo, pomyslela si vztekle.

      

"A pak konečně naleznete mír," dodal ve snaze ji zlákat. Na její grimasu zareagoval vylíčením svého plánu B. "Bylo by to jednodušší, než muset do vás půltuctukrát střelit a potom vás probodnout, až zeslábnete."

      

"Otče, já jen těžko budu stát jako ovce a dovolím vám mne probodnout," opáčila Lissianna trpělivě.

      

"Obával jsem se, že nás to donutíš udělat složitě," povzdechl si otec Joseph. "Neboj se. Jsme na to připraveni. Dwayne, je čas. Tohle sestrojil dneska," oznámil jim pyšně otec Joseph, když mladík vytáhnul z kapsy dálkový ovladač. "Je vážně chytrý."

      

Lissianna ztuhla, střehla na každou možnou eventualitu. Dwayne stiskl čudlík na ovladači a cvakavý zvuk přitáhnul její pohled vzhůru. Uviděla, že se nad jejich hlavami sloupává strop. Užasle zírala, jak začal sjíždět po šikmé střeše dolů ke zdem.

      

Ne strop, uvědomila si, černá plachta pověšená tak, aby zakryla strop a zdi, a navíc na dálkové ovládání, takže se odhrnula, když Dwayne zmáčknul tlačítko. Těžká látka klouzala pryč, čímž prozradila, že tmavá místnost, ve které stáli, je ve skutečnosti solárium a že zatímco si tady vykládali, venku vyšlo slunce. Jasná sluneční záře je zalévala odevšad, vyjma zdi, před kterou stál otec Joseph a Dwayne.

      

"Nic to s nimi nedělá," vykoktal nervózně Dwayne, když látka sjela na zem před okny a zůstala tam ležet na hromádce.

      

Otec Joseph roztrpčeně mlaskal, pak se zachmuřil a začal hrabat v kapse, protože mu začal zvonit mobil. Koukal na prosklené zdi, mračil se, pak vyštěkl: "Hlídej je," na Dwayna a přesunul se blíž ke dveřím. Obrátil se zády, při tom vzal hovor.

      

Dwayne si nervózně olíznul rty a namířil na ně zbraň. Lissianna si všimla, že ústí hlavně se chvěje a upřímně doufala, že někoho z nich nešťastnou náhodou nezastřelí jen proto, že má nervy na pochodu.

      

"Okay, Lissiann, teď je na to vhodná chvíle," zašeptal Greg.

      

Zmateně na něho pohlédla. "Teď je vhodná chvíle na co?"

      

"Však víš." Udělal obličej a významně bradou ukázal Dwaynovým směrem. "Na to vaše abrakadabra… uhranout ho. Já to zkoušel, ale ještě's mne tohle kouzlo nenaučila."

      

"Aha," povzdechla si. "Myslíš, že já to nezkoušela?"

      

"Cože?" zamračil se.

      

"Nefunguje to," pokazila mu náladu. "Vědí, co jsme."

      

"No a? Tvá matka byla schopná mne kontrolovat, i když jsem se už dovtípil, co jste zač."

      

"Ne. To byla teta Martine. Je starší a mocnější, než máma, a dokonce i ona musela být přímo ve tvé hlavě, aby to svedla. Obvykle dokážeme chování ovládat sugescí, ale tihle dva dobře vědí, co jsme, jsou ostražití, a to jim dává odolnost. Musela bych být přímo v jejich mysli, abych je kontrolovala, a rozhodně nedokážu kontrolovat oba dva naráz."

      

"Tak-"

      

"Gregu," přerušila ho tiše. "Jestli budu ovládat jednoho a ten druhý kteréhokoli z nás postřelí, dojde na krev."

      

Dlouze vydechl, protože si uvědomil, co tím myslí. Díky své fobii – té, co ještě nevyléčil – omdlí, pak už žádný z mužů nebude pod kontrolou, a on i Lissianna budou mrtví. Nebo možná ne.

      

"Jsem silnější a rychlejší, než oba dva, viď?"

      

"Zatím ne o moc," zase mu tiše pokazila radost. "Koncem měsíce budeš desetkrát silnější a rychlejší a časem tvá síla a rychlost dokonce ještě dál poroste, ale právě teď jsi pořád ještě zelenáč a schopnosti a sílu si teprve buduješ," řekla Lissianna omluvným tónem, pak dodala: "A, Gregu, já jim nechci ublížit… no, aspoň otci Josephovi ne."

      

"Ten muž má v plánu nás zabít, Lissiann," zdůraznil Greg.

      

"Ano, ale ne protože je zlý nebo krutý, jen si myslí, že koná dílo Boží a chce nám dát mír," kontrovala a dodala: "Víra otce Josepha je velmi silná."

      

"Tak co teda budeme dělat?"

      

"Nejsem si jistá," přiznala s povzdechem. "Doufám, že se nám podaří ho přemluvit, aby nás nezabíjel. Přesvědčit ho, že se spletl a my nejsme upíři."

      

Greg nevypadal zrovna nadšeně. Po chvilce si vzdychl a řekl: "Dobrá, ale nejlíp uděláme, když si s tím přemlouváním pospíšíme, protože mám takový nepříjemný dojem, že slunce už na mne působí."

      

Lissianna na něho znepokojeně koukla. Všimla si, jak zbledl, a v duchu si nakopala, že si neuvědomila, jak rychle na něj slunce zapůsobí. Ona sama zatím následky nepociťovala, ale jeho nanoboti momentálně odváděli dvojí práci. Stále prováděli drobné, ale nezbytné změny jeho těla, a nyní navíc museli napravovat škody, které na něm páchaly sluneční paprsky. Dokonce i bez nich se příštích pár měsíců bude muset krmit častěji, než ona, ale takhle…

      

Čas na konverzaci vypršel, protože otec Joseph zavěsil a s brbláním se vrátil ke Dwaynovi.

      

"V útulku vypukla nějaká krize," oznámil. "Musím se vrátit, takže to raději skoncujeme." Kněz zaváhal, zdálo se, že je na pochybách čím začít, pak si povzdechl a zvedl zbraň."

      

"Počkat!" vyhrkl Greg, protože otec Joseph namířil na Lissiann. "Otče, co jestli se mýlíte?"

      

"V čem?" zamračil se obezřele. "Ona je upírka."

      

"Je?" zvedl obočí Greg. "Jste si jist?"

      

Přikývnul, s nezlomnou jistotou fanatika.

      

"A co česnek, kříže, svěcená voda a slunce? Tím jste si byl taky docela jist, viďte? Ale nepůsobí na ni. Neříká vám to něco?"

      

Otec Joseph se zamračil a Lissianna si chvilku byla jistá, že je Greg zachránil, protože mu přes tvář přeletěl stín nejistoty, pak ale zavrtěl hlavou. "Ano, říká mi to, že filmy a knihy se pletou v tom, jak se vypořádat s upíry."

      

"Co když se nepletou? Co jestli jste to vy, kdo se plete?" naléhal Greg.

      

Kněz nekompromisně zavrtěl hlavou. "Dwayne ji proklál kůlem a ona přesto žije. Musí být upír."

      

"Ano, Dwayne se ji pokusil probodnout," opáčil Greg trpělivým tónem, jako by mluvil s malým dítětem. "Jenže, otče Josephe, na to, abyste se dostal skrz svaly a kosti hrudi, je zapotřebí mnoho síly a on – díky Bohu – neudeřil dost silně, aby napáchal velkou škodu. Kolík narazil na klíční kost a ta ho zastavila."

      

"Že prý klíční kost!" vykřikl Dway, jako by nevěřil vlastním uším.

      

Lissiann se povedlo nedat najevo překvapení, nad Gregovým výrokem. Kolík nešel nikam poblíž klíční kosti, Dwayne mířil dobře, tak tak minul srdce.

      

"Byla tma," zdůraznil Greg mladíkovi chlácholivě. "A ta vám, naštěstí, musela zhatit trefu. Jak říkám, propíchl jste kůži a trefil klíční kost. Spousta krve, ale ve skutečnosti jen velmi malé poranění."

      

"Mohla by to být pravda?" Kněz užasle zíral na Dwayna, ale když ten pořád jen stál a vypadal, že neumí to pěti napočítat, obrátil se s dotazem na Lissiann. "Je to pravda?"

      

"Je to pravda." Lissianna se zručně chopila Gregovy lži a trochu ji přikrášlila. "Většinu noci jsem strávila na pohotovosti, ale nakonec mi dali pár Tylenolů, dva stehy a poslali mne domů. Včera večer jsem musela do práce, ale když jsem se to ráno probudila, musela jsem ještě na policejní stanici podat výpověď, a to trvalo stejně dlouho jako návštěva pohotovosti."

      

"Ale já… jsem si jistý, že jsem trefil – cítil jsem, jak vjel dovnitř," hájil se Dwayne.

      

"Měla jsem na sobě několik přikrývek," ozvala se Lissianna, věděla, že byla tma a on s největší pravděpodobností nemůže vědět, že byla přikrytá jen jednou, po doma uštrikovanou dekou. "Ztlumily ránu. Prošla skrz ně, ale mne jen trochu škrábla."

      

Dwayne vrtěl hlavou, v rysech tváře vepsán parádní zmatek.

      

"Není upírka, otče," odhodlaně se ujal slova Greg. "Ani já ne. Jsem psycholog."

      

"Vy jste její psycholog?" zeptal se otec Joseph ohromeně.

      

Lissianna uviděla, jak se Greg usmál a bylo jí jasné, že právě vymyslel plán. Doufala, že zabere. Vážně začínal vypadat mizerně.

      

"Ano. Jsem psycholog Lissiann. Můžete si prověřit moje doklady, jestli chcete." Vytáhl z kapsy peněženku a hodil ji na zem před oba muže.

      

Dwayne se sehnul, aby peněženku zvedl, celou tu dobu na ně při tom nepřestával mířit zbraní, pak s ní žongloval, když se snažil prohledat obsah peněženky. Lissianna zatajila dech a čekala, přesvědčená, že ten blbec jednoho z nich nešťastnou náhodou postřelí, ještě než se mu to vůbec povede. Upřímně doufala, že to bude ona, koho postřelí. Stejně při pohledu na krev upadne do mdlob, jestli to schytá Greg. Ale nakonec došla k názoru, že na tom vlastně nesejde, otec Joseph je pořád má na mušce.

      

"Doktor Gregory Hewitt," předčítal nahlas Dwayne a pak se zamračil. "To jméno zní povědomě."

      

"Byl o vás článek v časopise, je to pár týdnů," osvítil otce Josepha duch svatý.

      

"Ano," přitakal Greg vážně.

      

"No jo, četl jsem ho," kývnul Dwayne. "Jste specialista na fobie."

      

"Fobie jsou můj obor," připustil Greg. "Ale zabývám se také jinými poruchami, a matka Lissiann mne kontaktovala, protože se obává, že Lissianna trpí…" zaváhal, pak se zeptal: "Slyšeli jste už o lykantropii?"

      

"Aha, hej, jo," zajódloval Dwayne, protože otec Joseph jen nechápavě civěl. "To je když si lidé myslí, že jsou vlkodlaci, správně?"

      

"Správně," pochválil ho Greg. "No a Lissianna trpí podobným stihomamem, jenomže si myslí, že je upírka."

      

Oba muži se obrátili a zahleděli se na Lissiann, a ona se prostě jen modlila. Doufala, že nic z údivu, který v ní jeho slova vzbudila, nevyjde najevo. Nečekala zkazku, se kterou se Greg vytasil, ale mohla by zafungovat, pokud tomu ovšem uvěří.

      

"Ale ona je upír," protestoval otec Joseph. "Kousla Dwayna a kousla i ostatní v útulku."

      

"Otevři pusu, Lissiann," nařídil Greg.

      

"Cože?" Zírala na něho, jako by spadla z višně, zmatená nečekaným příkazem.

      

"Ukaž jim své zuby," řekl významně, pak se k ní přesunul z boku a vzal její obličej do dlaní, při tom vysvětloval: "Vzdoruje, protože si nenasadila falešné zuby."

      

Konečně jí došlo, o co mu jde, uvolnila se a dovolila, aby jí otevřel pusu.

      

"Vidíte? Žádné tesáky." Greg použil jeden prst, aby jí nadzvedl horní ret na jedné straně, pak na druhé. Rychle, právě na tak dlouho, aby viděli, že špičáky nepřesahují ostatní zuby, ale ne na dost dlouho, aby si všimli, že jsou zašpičatělé.

      

Otec Joseph a Dwayne udělali krok vpřed, pak se zastavili. Oba se kabonili.

      

Greg pustil Lissiann a obrátil se k nim čelem, zatímco pokračoval: "Má keramické zuby, které si přilepuje přes své pravé špičáky, když chodí ven, třeba do baru, najít si někoho ke kousnutí. Lissianna pracuje na noc, protože, samozřejmě, upíři za denního světla nemohou být venku. Dodržuje upíří zákony, vyhýbá se česneku a náboženským symbolům."

      

"Jedla česnekové purée, které jsem jí dal v útulku," upozornil otec Joseph. "A vůbec nezareagovala na kříže ve své kanceláři. Jestli věří, že je upírka, neměla by na ně alespoň nějak zareagovat?"

      

Lissianna pohlédla na Grega, zajímalo by ji, jak vysvětlí tohle.

      

Zaváhal, pak řekl: "To neměla upíří osobnost."

      

"Upíří osobnost?" zopakoval Dwayne. "Chcete říci, že má rozdvojenou osobnost nebo tak něco?"

      

Greg zase zaváhal, počastoval ji omluvným kukučem, a přisvědčil: "Ano. Rozdělila se ve dvě různé osobnosti. Jedna je prostě-" Pokrčil rameny. "Lissianna. Druhá je dvousetletá upírka, která kráčí nocí."

      

"Ale-" Otec Joseph se s kletbou odmlčel, protože mu zase zazvonil telefon. Vylovil ho z kapsy a zabručel: "Ano?"

      

Lissianna se zadívala na Grega, postřehla, že kromě toho, že je bledý jako stěna, se mu také na čele zrádně perlí pot. Vážně trpí. Obrátila se zpátky na své rádoby vrahy a soustředila se na Dwayna. Tušila, že – z těch dvou – jeho víra v jejich upírství je povídačkou, kterou vymyslel Greg, otřesena víc. Otec Joseph odolával, protože jestli je to pravda a oni nejsou upíři, bude nucen akceptovat, že mínil probodnout nevinnou ženu. Raději věřil, že koná Boží vůli.

      

Její pokus proklouznout do Dwaynovy nyní popletené mysli vzal rychlý konec, když otec Joseph ostře vyštěkl: "Na tom nezáleží, kde teď jsem. Hned se vydám na cestu. Budu tam do dvaceti minut."

      

Znechuceně zaklapl přístroj a obrátil pozornost zpátky k nim. "Nezbude nám, než to skončit. Musím se hned teď vrátit. Není čas na další diskuze."

      

"Tak byste nás měli nechat jít." Greg při řeči udělal krok vpřed, pak zkameněl, ve stejné chvíli místností zahřměl výstřel.

      

"Ježíši Kriste," vydechl Dwayne. "Já to nechtěl zmáčknout. Proč se pohnul? Já nechtěl…"

      

Lissianna od něho odvrátila oči a podívala se na Grega, byla zmatená.

      

"Co-?" začala, pak se zarazila, protože Greg se k ní zvolna otočil a ona uviděla krev, šířící se mu po hrudi.

      

Zničehonic jí hučelo v uších, zaostřila na jasně červenou skvrnu a všimla si, že čím déle na ni zírá, tím tmavší a větší se zdá. Brzy spolkla její vidění docela, pak Lissianna ještě zaregistrovala, že padá a uvědomila si, že upadá do mdlob.

Žádné komentáře