BLOG BLOG BLOG BLOG

- A QUICK BITE / RYCHLÉ KOUSNUTÍ -

3. KAPITOLA

Vtažením špičáků do dásní se Lissianna vyprostila z krku Grega Hewitta a provinile mrkla přes rameno. Pohled na Thomase a matku, kteří na ni zírali od prahu dveří, oči vykulené, stačil, aby vyskočila a urychleně si začala upravovat šaty a vlasy.

      

"Já tomu nemohu uvěřit!" Marguerite rázně nakráčela do místnosti. "Slídit a rozbalovat dárky dřív, než budeš mít narozeniny. Jako by ti bylo dvanáct a ne dvě sta! Co si vůbec myslíš?"

      

"Well, technicky vzato, ona narozeniny, tetičko Marguerite," podotknul Thomas a zavřel dveře.

      

Lissianna vyslala k bratranci vděčný úsměv, ale hájit se hodlala sama. "Já jsem neslídila. Zašla jsem si nahoru pro jiné punčochy." Na důkaz je zvedla z postele a dodala: "A nerozbalila jsem ho."

      

Marguerite se jen významně zahleděla na zem.

      

Lissianna její pohled následovala – ležela tam zapomenutá rozvázaná mašle – zaksichtila se a připustila: "Tak jo. Rozbalila jsem ho, ale jen proto, že byl nervózní a mně se nelíbilo, nechat ho tady tak rozrušeného." Zmlkla, pak naklonila hlavu na stranu a pokračovala: "Jestli to chápu správně, příjezd Bastiena tě vyrušil a tys mu nedala plnou dávku. Byl celý vyděšený, že ho unesli a chtěl, abych ho odvázala, když jsem sem přišla."

      

"Já jsem ho neunesla," ohradila se Marguerite uraženě, pak se přes Lissiannu zadívala na doktora Gregoryho Hewitta, aby upřesnila: "Já jsem vás neunesla. Půjčila jsem si vás." Obrátila pozornost zpátky k Lissiann a zamračila se: "A dala jsem mu plnou dávku."

      

"Fakt?" Obočí jí překvapením vyletělo až na vrch hlavy a Lissianna přejela pohledem ze své matky k muži na posteli, totálně zmatená. "Nezdá se, že by zabrala."

      

Marguerite si povzdechla, něco z jejího napětí se vytratilo. "Ano, well, zdá se, že má silnou mysl."

      

Lissianna přikývla. "Všimla jsem si. Nedokázala jsem proniknout do jeho myšlenek, abych ho uklidnila. Vůbec. Proto jsem se z něho napila. Napadlo mne, že by mi to mohlo umožnit splynout s jeho myslí a uklidnit ho," vysvětlovala snaživě.

      

"Což se zřejmě dařilo na výbornou," pobaveně okomentoval její výklad Thomas. "Ačkoli já bych neřekl, že uklidnit je zrovna správné slovo."

      

Lissianna sledovala jeho pohled mířící k mužovým slabinám, kde mu erekce zvedala kalhoty. Přímo před jejíma očima se stan začal pozvolna skládat.

      

"Takže žádná okurka," tiše odtušil Thomas a Lissianna se musela kousnout do rtu, aby se nervózně nezahihňala.

      

Odkašlala si a zamumlala: "Promiň, mami. Nechtěla jsem pokazit narozeninovou večeři, kterou jsi naplánovala. A taky nepokazila. Tím chci říci, možná už nebudu překvapená, ale vážně jsem si nedala moc. Jenom rychlé kousnutí. Malinko jsem si uždibla, fakt. Mohla jsem se napít mnohem víc." Její hladový pohled sklouznul k muži v posteli. Po těle se jí rozeběhli mravenečci při představě, že by z něj mohla zase pít.

      

"On není tvá narozeninová večeře."

      

Lissianna, ač nerada, přestala obhlížet svůj dárek k narozeninám a zmateně se obrátila na matku. "Cože?"

      

"Není tvá narozeninová večeře," zopakovala Marguerite. "Objednala jsem ti čínu. Poslíček tady bude co nevidět."

      

"Aha." Ani se nepokoušela skrýt zklamání. Lissianna měla čínu ráda, ale nikdy z ní nebyla nijak zvlášť unešená. Za hodinu bude mít zase hlad. Zato Gregory Hewitt byl výživný a mňam, naplnil ji a uspokojil jako šťavnaté ragú po vodnatém vývaru jménem Dwayne. Také byl potěšením, jak to rozhodně nečekala. Dnes v noci pocítila trochu ze vzrušení, kterého si obvykle užívali její hostitelé, a jí je přeposílali, když se z nich krmila. Vzrušení, které nikdy doopravdy nepochopila, ani na vlastní kůži nezažila, leda tak trochu jako z druhé ruky, coby voyeur. Tentokrát ale nedokázala zůstat stranou a jen přihlížet. Měla svést jeho a očividně svedla sama sebe… Nebo možná byl tím svůdcem on, napadlo ji, vybavujíc si jeho rty vtahující do úst její prst.

      

Ne, že by se při svádění musel moc snažit. Je to ten nejpřitažlivější muž, kterého kdy potkala, a to už o čemsi vypovídá. Lissianna za dvě sta let života potkala spoustu mužů, a mnozí z nich byli atraktivnější, po estetické stránce, ale ji vždy nechali ledově chladnou. Na tomto muži bylo zkrátka něco, co se jí zamlouvalo… a také hezky voněl. A těch pár okamžiků, kdy jejich mysli splynuly…

      

Lissianna se ve skutečnosti ani nepokusila číst nebo kontrolovat jeho myšlenky, jak měla původně v úmyslu, byla příliš zaměstnaná vychutnáváním si každé chvilky, přesto z toho krátkého spojení získala otisk jeho mysli. Byla to směs zmatku, touhy, inteligence a čestnosti a charakternosti, která ji oslovila, v tom nejlepším slova smyslu.

      

Došlo jí, že se v pokoji rozhostilo ticho, a rozhlédla se. Muž, který si momentálně nárokoval její myšlenky, ležel na zádech na posteli, zíral na ni s tichou fascinací. Lissianna si pomyslela, že je to zajímavé. Na druhou stranu, matka a bratranec na ni také hleděli se soustředěným zájmem. Nemohla si pomoci, došla k názoru, že to nevěstí nic dobrého. Nedávala si pozor, nehlídala své myšlenky, uvědomila si znepokojeně a vůbec nepochybovala, že ti dva se právě vetřeli do jejích meditací o rozkoši, kterou prožila s Gregem Hewittem.

      

"Tak," vyhrkla, nemohla se dočkat, až vystrnadí myšlenky své matky z těch, co momentálně proplouvaly její myslí.

      

Thomas jí přispěchal na pomoc otázkou: "Jestli není narozeninová večeře, co teda je?"

      

"Promiňte? Narozeninová večeře?" vyjekl Greg. Civěl na ně skoro s otevřenou pusou, patřičně vyděšen. Prve zjevně dobře neporozuměl, o čem je řeč. Nyní ano a byl z toho celý rozrušený. Lissianna by mu věnovala trochu času, aby ho uklidnila, ale její matka promluvila a tak ztratila nit.

      

"Je tvůj dárek k narozeninám, ale není večeře." Když na ni Lissianna stále jen nechápavě koukala, povzdechla si a přešla místnost, aby vzala dceru za ruku. "Mělo to být překvapení, které bys dostala na oslavě, ale vzhledem k tomu, že sis svůj dárek už rozbalila, mohu ti to rovnou vysvětlit. Drahoušku, tohle je doktor Gregory Hewitt. Je psycholog, specializuje se na fobie, a já ti ho přivedla, aby tě vyléčil. Všechno nejlepší k narozeninám."

      

Doktor Gregory Hewitt je psycholog, zvolna docházelo Lissiann. Nenapadlo ji optat se, co za doktora vlastně je, když se ho ptala na jméno a on jí řekl, že doktor Gregory Hewitt. Teď už to ví. Je psycholog a je tady, aby vyléčil její fobii.

      

"Aha," zamumlala nakonec, pak se překvapeně podívala na Grega, protože jí byl ozvěnou a jeho aha znělo stejně zklamaně, jako to její. Což v ní probudilo zvědavost. Její zklamání pramenilo z faktu, že by ho raději okusovala, než s ním probírala něco tak nepříjemného, jako je její fobie, ale jak se zdá, on tou představou není o nic nadšenější, než ona.

 

      

Greg si v duchu povzdechl. Předpokládal, že by výrokem brunetky neměl být zklamán. Měl by být rád, že nemá být sexuálním otrokem ani… večeří? Pořád se pokoušel přijít tomu na kloub. Lissianna, jak bruneta stále oslovovala blondýnku, si myslela, že je její narozeninovou večeří. On? Narozeninová večeře? Ta myšlenka sama o sobě stačila, aby mu z hlavy vyhnala i poslední zbytek vzrušujících smyslných dojmů. Narozeninová večeře? Jsou to snad kanibalové?

      

Pane na nebi, vždyť ho kousla do krku, potom co ho líbala, ale jen maličko, pak se spokojila se žužláním. Určitě bude mít pořádný cucflek a bude ho muset týden schovávat. Možná ještě déle. V tomto ohledu si nebyl jistý. Zatím měl cucflek jenom jednou a to byl ještě puberťák. Nedokázal si vzpomenout, jak dlouho trvalo, než se mu tehdy ztratil.

      

Ani si už nevzpomínal, že by jeho pořízení bylo stejně úžasným požitkem, jako ten dnešní zážitek, přesto by blondýnce ze srdce rád dovolil ocucávat mu krk, co hrdlo ráčí. A vlastně jakoukoli část těla, zcela dle libosti. Avšak být narozeninovou večeří, to už tak zábavně neznělo. Dobrý Bože, proč jsi dopustil, abych vlezl do kufru kanibalů? Skutečně by dal přednost scénáři, kde hraje sexuálního otroka. Rozhodně z toho koukala větší zábava.

      

Greg zvedl oči v sloup a musel nad svými úvahami v duchu zakroutit hlavou. Uvažuje jako zoufalec, který by si setsakra rád vrznul. Což vlastně nebylo moc daleko od pravdy. Navzdory nejlepším dohazovačským snahám jeho rodiny, neměl sex skoro rok. I když všechny ženy, které mu chtěli dohodit, byly půvabné, žádná v něm moc zájmu nevzbudila. Přinejmenším ne dost, aby odpoutala jeho pozornost od práce, na jakkoli dlouhou dobu.

      

Velké starosti mu to nedělalo. Vedl plný a činorodý život. Odjakživa si říkal, že den, kdy najde ženu, jež ho bude fascinovat stejně, jako jeho povolání, bude i dnem, kdy najde svou paní Pravou. Zatím mu rodina – zuby nehty se držící pořekadla, že naděje umírá naposled – vytrvale vodila všechny svobodné ženy, které znala, a Greg s nimi vytrvale odmítal spát, aby se vyhnul problematickým pletkám s rodinnými přítelkyněmi, které by mohly vést ke zraněným citům a narušení dobrých vztahů. Což v praxi znamenalo, že byl omezen na sexuální dovádění se ženami, které potkal sám, když zrovna nebyl naverbován, aby doprovázel přítelkyně rodiny na rozličná jídla nebo akce.

      

Když se Gregovi podařilo někoho ulovit naposledy, jednalo se o ledově blond psychiatričku z Britské Kolumbie. Setkali se minulý rok na konferenci o duševním zdraví. Po jedné z přednášek si zašli na drink, on ji pak doprovodil do jejího pokoje, kam ho pozvala, a velice kultivovaně a klinicky s ním měla sex. Bylo to studené a pragmatické a úžasně nevzrušující… trochu jako pít Šaratici. Odvede své, pročistí trubky, ale zanechá pachuť v ústech. Greg si byl poměrně dost jist, že tahle blondýnka by v jeho puse pachuť nezanechala. Také si byl jistý, že by svedla mnohem víc, než mu jen vyčistit trubky.

      

"Tys ho sem přivedla, aby léčil mou fobii?"

      

Greg se na blondýnku podíval, když tu otázku položila, poprvé zaregistroval, že i ona se zdá být tou novinou poněkud zklamaná.

      

"Ano, drahá."

      

"On není-?"

      

"Ne," přerušila ji energicky bruneta, pak se zamračila, protože blondýnčin nedostatek nadšení z jejího dárku přímo bil do očí. "Drahoušku, tohle je dobrý nápad. Myslela jsem, že tě potěší. Myslela jsem, že je perfektní. Vyléčí tvou fobii, umožní ti žít normální život. Bez nesnází s nočním dohledem nebo rizika, že se dvakrát, třikrát do týdne připotácíš domů opilá."

      

Greg pozvedl obočí a v duchu se snažil přijít na to, jaký druh fobie může vést k opíjení.

      

"Takže" – bruneta obrátila zářivý úsměv jeho směrem – "do toho."

      

Greg na ni nechápavě zíral. "Promiňte?"

      

"Zbavte mou Lissiannu její fobie," požádala trpělivě.

      

Greg se odvrátil od výrazu plného očekávání v těch starých, moudrých očích, k jasnějším kukadlům její dcery. Byly stejně modré a průzračné jako bezoblačné nebe, ale s tímtéž kovově stříbrným třpytem, jako oči matčiny. Překrásné, pomyslel si Greg, a jenom si přál, aby to nebyly kontaktní čočky. Vadilo mu, že má pocit, že potřebuje triky, aby si přidala na kráse.

      

"To nejsou kontaktní čočky," zničehonic oznámila bruneta a Greg se leknul. Nepřečetla mu právě teď myšlenky?

      

"Co nejsou kontaktní čočky?" optala se blondýna, zmateně pohledem těkající mezi ním a matkou.

      

"Tvé oči, drahá," vysvětlila bruneta, pak se obrátila ke Gregovi. "Navzdory tomu, co jste si prve myslel, barva našich očí je přirozená. Dokonce si ani nejsem jistá, zda vůbec existují čočky v barvě našich očí," dodala suše.

      

"Přirozená," zamumlal Greg zcela fascinován, zíral na třpytivou barvu dceřiných očí, pak jeho mysl zvolna absorbovala její slova. Navzdory tomu, co jsem si prve myslel? Nemínila tím ve výtahu?

      

Bruneta přikývla. "Ano, ve výtahu."

      

"Ty mu dokážeš číst myšlenky?" Všiml si, že to Lissianna řekla spíš naštvaně, než překvapeně, a vzpomněl si, jak si o ní myslel, že je cvok, když si stěžovala, že mu nedokáže myšlenky číst. A ono ejhle, tady ta bruneta zjevně dělá právě to. Greg se nemohl rozhodnout, jestli spí a všechno se mu zdá, přichází o zdravý rozum a všechno jsou to halucinace, nebo je vzhůru, příčetný, a ta žena mu skutečně čte myšlenky. Horší však bylo, že se nemohl rozhodnout, které z těch možností dává přednost. Nechtěl spát, protože to by Lissianna nebyla nic než fantazie, kterou si vysnil, a pomyšlení, že už by ji nikdy, leda ve snu, neviděl, ho nikterak netěšila. Ztráta zdravého rozumu nebyla o moc lepší alternativa, ale představa, že mu bruneta dokáže číst myšlenky, byla trochu moc znepokojivá… Zvláště pak proto, že měl mysl plnou chlípného pomýšlení na její dceru.

      

"Takže?" pobídla ho bruneta.

      

Ať už sní či bdí, jak to tak vypadá, bude se muset s touto záležitostí nějak vypořádat. Greg potřásl hlavou. "Ma'am, léčení fobie není jako vzít si prášek. Vyžádá si to nějakou dobu," oznámil jí a pak se, už trochu méně trpělivě, otázal: "Mohla byste mě rozvázat, prosím?"

      

"To v tom článku nestálo," kontrovala bruneta, ignorujíc jeho žádost o rozvázání. "V tom časopise jste byl citován, jak tvrdíte, že nové metody léčby mohou být mimořádně efektivní, a že většina fobií může být vyléčena za pár sezení, některé dokonce i během pouze jediného."

      

Greg si dlouze povzdechl, už chápal, proč se tady ocitl. Bruneta zřejmě četla rozhovor, který dělal pro jeden časopis. Článek zaměřený na fobie. Vyšel minulý víkend.

      

"To je pravda, některé fobie jsou snadno léčitelné," spustil, přitom se snažil zůstat klidný a… well… trpělivý, ale tato situace byla tak bizarní. On je přivázaný k posteli, pro smilování Boží, a ti tři tady stojí a chovají se, jako by to bylo úplně normální. Greg jednoduše nedokázal nebýt lehce podrážděný.

      

"Víte, většina lidí se prostě objedná, když se chce se mnou setkat," odsekl, pak se zase pokusil vzít rozum do hrsti. "A zítra ráno odlétám na dovolenou do Mexika. A ještě předtím musím leccos vyřídit. Ocenil bych, kdybyste mne odvázala a nechala odtud odejít. Na tohle vážně nemám čas."

      

Sotva se odmlčel, jeho poslední slova ještě visela ve vzduchu, ozvalo se klepání na dveře. Otevřely se a dovnitř strčila hlavu nějaká mladá žena a rozhlédla se. Další tmavovláska, obličejík do srdíčka a moc pěkný. Zvědavě na něho koukla, pak obrátila pozornost k matce. "Strýc Lucian je tady, teto Marguerite."

      

"Aha. Děkuji ti Jeanne Louise." Matka, Marguerite, okamžitě začala postrkovat Lissiannu a toho mladíka ke dveřím se slovy: "Well, tohle dořešíme později. Nemůžeme nechat všechny čekat. Jeanne, ukázal se už Etienne?"

      

"Ano. Vcházel zrovna, když jsem se vydala nahoru." Žena otevřela dveře dokořán, aby mohli vyjít, a dodala: "Čína také dorazila. Strčila jsem poslíčka do spíže, dokud na něho nebudeš nachystaná. Ale asi bys ho tam neměla nechávat moc dlouho."

      

"Ne. Jdeme rovnou dolů na oslavu a já to celé zahájím," zavelela Marguerite a následovala Lissiannu s Thomasem na chodbu. "Lissianna si může ostatní dárky rozbalit později a-" Dveře za ní a zbytkem její věty zapadly.

      

Greg s úžasem zíral na jejich dřevěnou plochu, nedokázal uvěřit, že ho tam prostě nechali ležet, takhle přivázaného k posteli. To je šílené. Bláznivé.

      

Hlavou mu vířily myšlenky, Greg zavřel oči a pokusil se je utřídit, vykoumat o co tady jde a co s tím může dělat. Navzdory vlastnímu jednání, které ho do této kaše dostalo, se začínal považovat za uneseného. Nicméně nebyl držen kvůli výkupnému a není večeře. To je dobré, řekl si v duchu. Že jo?

      

Je tady, aby vyléčil fobii. Upřímně řečeno, Greg se domníval, že celá rodina potřebuje léčit… a ne fobii, ale ať si. Chtějí po něm léčit fobii a on se chce vysvobodit. Určitě existuje nějaký návrh, se kterým by mohl uspět. Bude souhlasit, že vyléčí tu rozkošnou Lissiann a slíbí, že je neudá příslušným orgánům, pokud ho osvobodí. Pak zamíří přímo na policejní stanici.

      

Nebo ne.

      

Greg byl trochu zmatený. Uvažoval, co by v té chvíli vlastně dělat chtěl. Část jeho já byla rozzlobená a ochotná jít na policii s udáním, že byl držen proti své vůli a tak, ale ruku na srdce, kdyby Lissianna vklouzla zpátky do pokoje a líbala ho a hladila jako prve, asi by na valnou část toho hněvu dokázal zapomenout. Greg usoudil, že povětšinou se stejně jedná o starou dobrou sexuální frustraci. Bez ní by byl událostmi noci jen zmaten. Kromě toho, na policii jít nemůže. Co by jim řekl?

      

"Ahoj, jmenuji se doktor Hewitt a dnes večer jsem vlezl do kufru cizího auta, ze svobodné vůle, zamkl se v něm a dojel k cizímu domu. Pak jsem vylezl ven a dobrovolně vstoupil do řečeného objektu, šel dál, vystoupil po schodech nahoru a lehl si, abych mohl být přivázán k posteli. Ale, jeminánku, oni vám mě neodvázali, když jsem o to požádal, a nyní je chci obvinit."

      

Ó ano, to by znělo moc pěkně, pomyslel si Greg sarkasticky. Z policejní stanice by ho se smíchem vyprovodili. Kromě toho, on vážně nechce dostat tyhle lidi do potíží. Well, přinejmenším nechce dostat do potíží Lissiann.

      

Greg si labužnicky olízl rty, protože si připomněl její doteky a chuť. Bylo tak příjemné, když se na něm vrtěla, a při líbání samou rozkoší vydávala takové to tiché erotické kňourání. Nemít přivázané ruce, překulil by ji pod sebe, zbavil každičkého kousku oblečení, co měla na sobě, a jal si její hebké tělo podmaňovat rukama i ústy, až by z ní vyloudil další pokňourávání.

      

Její pleť byla bleďounká a slonovinová a Greg si bez problému dokázal představit, jak se její alabastrové tělo protahuje a svíjí na posteli, zatímco on semkne svá ústa na zduřelé bradavce a dlaní jí pojede dolů po žebrech, pak přes ploché bříško… vnoří se mezi štíhlé nohy, aby našel její vlhkou sladkost. Celá rozpálená a dychtivá jeho doteků mu bude vycházet vstříc a poté, co ji – jednou či dvakrát – přinutí křičet rozkoší uvolnění, zvedne se nad ni, a navede-

      

Greg hlasitě zanaříkal frustrací a fofrem své jako živé představy utnul, protože ucítil naléhavou bolest v genitáliích. Okay, byl to hloupý nápad. Teď je ještě frustrovanější, než předtím.

      

Zavzdychal a zvedl hlavu, aby se podíval na zavřené dveře. Uvažoval kdy se Lissianna vrátí, a jestli se vůbec vrátí. Usoudil, že musí být v jejím pokoji, jinak by si sem nepřišla pro punčochy. Takže se sem nakonec vrátit musí. Možná po oslavě, napadlo ho, když zaslechl tlumenou hudbu, přicházející zezdola. Večírek je zřejmě v plném proudu. Večírek na oslavu narozenin Lissiann, vzpomněl si a zauvažoval, kolik jí asi je. Odhadoval ji na dvacet pět nebo dvacet šest. O dobrých deset let mladší, než on. Bude jí věkový rozdíl vadit? To pomyšlení ho trápilo. Mohla by si myslet, že je pro ni moc starý a dnešní líbání už nezopakovat.

      

Gregovi došlo, kam se jeho myšlenky ubírají, a dal si další mentální lepanec. Na co to myslí? Je uvázaný na posteli a drží ho tady proti jeho vůli. Požádal, aby ho rozvázali a nikdo ho neposlouchal. Přesto tady leží a jeho mysl se nezabývá ničím jiným, než tou krásnou, blonďatou Lissiann.

      

"Musíš si dát do pořádku své priority," rozkázal si přísně. "Co tak pokusit se osvobodit a utéct odtud? Ráno musíš chytit letadlo, abys věděl."

      

Ignorujíc fakt, že už zase mluví sám se sebou, Greg zaklonil hlavu, aby se zblízka podíval na pouta, která vedla od jeho zápěstí ke sloupkům postele.

Žádné komentáře