BLOG BLOG BLOG BLOG

- A QUICK BITE / RYCHLÉ KOUSNUTÍ -

4. KAPITOLA

"U Jóviše. Dostal jsem se do nebe, andílek všude, kam se podívám."

      

Lissianna se zakuckala smíchy. Není divu. Komický výraz zbožného nadšení, který Thomas vystřihl, sotva vkročil do obývacího pokoje, kde se měl odehrát jejich improvizovaný po-narozeninový pyžamový večírek, si kapku toho hihňání bezesporu zasloužil. Nikdo nemínil řídit poté, co požil. I Thomas se rozhodl, že bude lépe, aby zde hlavu složil, což samo sebou znamenalo, že Lissianna, Jeanne Louise a Mirabeau zůstávají jakbysmet. Vzhledem k tomu, že ložnice byly obsazeny staršími příbuznými, kteří zůstanou na den, oni – omladina – byli vyhoštěni na gauče ve velkém obývacím pokoji… spolu se sestřenkou Elspeth a jejími sestrami, dvojčaty Victorií a Juliannou. Dívčí trojka přiletěla z Anglie, s mámou Martine, aby se zúčastnila oslavy, a plánovaly zůstat pár týdnů na návštěvě.

      

"Thomasi!" vyjekla najednou Jeanne. "Co to máš proboha na sobě?"

      

"Copak? Tohle?" Thomas rozpřáhl ruce a zvolna se otáčel. Od krku až ke kotníkům byl oděn do přiléhavého pyžamka Spiderman. "Bastien byl tak hodný a poskytl mi tento přímo boží spací úbor," zazpíval. "Vám se snad nelíbí? Ten chlap má vskutku radikální vkus, aspoň pokud míří do kanafasu, na tak letitého pardála."

      

"Tohleto není Bastienovo," chechtala se Lissianna. "Tohle jsme z legrace věnovali Etienneovi, když pomáhal programovat video hru založenou na komixech."

      

"Já to ale nevěděl, že jo?" zakřenil se Thomas. "Bastien byl vyloženě v rozpacích, když jsem skládal štědré poklony jeho senzačnímu vkusu při volbě nočních úborů."

      

Lissianna se s ním spiklenecky podělila o prohnaný úšklebek. Dokázala si živě představit, jak musel Bastien zareagovat, když si uvědomil, že se mu jeho malý pokus Thomase ztrapnit, vrátil jako bumerang. Pokořilo ho už jen pomyšlením, že by kdokoli mohl uvěřit, že si do postele obléká takováhle pyžama.

      

"Ať tak či tak, mě nevadí. Je pohodlné," odtušil Thomas, pak si dal ruce v bok, aby si prohlédl ostatní a galantně prohlásil: "A vy, mé dámy, jste jako duha z přelíbezných kvítků."

      

Lissianna zkoukla sebe, pak ostatní ženy v nočních košilkách. Zatímco Jeanne Louise a Mirabeau žádné oblečení v domě její matky neměly, ona ano, jenom pyžamo ne. Raději spávala nahá. Všechny tři teď na sobě měly věci půjčené od Elspeth a dvojčat. Trio očividně trpělo zálibou v nočních košilích s kraječkami, jedině ty jim totiž mohly půjčit.

      

Nicméně, Thomasův popis byl výstižný. Ona měla oblečenou světle růžovou krajkovou košilku, Elspeth červenou, Victoria broskvovou, Mirabeau mátově zelenou, Julianna bleděmodrou a Jeanne Louise levandulovou. Dejte je dohromady a skutečně spolu téměř vytvoří duhu.

      

"Tak co bude?" Thomas se vrhl do pelíšku, co pro něho uchystali. Mačkal polštář do pevné koule, o kterou by se mohl opřít a při tom všechny se zájmem pozoroval. "Co se děje na pyžamových večírcích?"

      

Děvčata se rozesmála jeho dychtivému výrazu a také se začala ukládat ke spaní, po dvou na každém ze tří roztahovacích gaučů v pokoji. Během chvilky byli uhnízdění a zírali na sebe.

      

"Na mne se nedívej," ohradila se Mirabeau, když Thomasův pohled zabloudil jejím směrem. "Mně je přes čtyři sta. Když jsem byla holka, pyžamové večírky ještě ani neexistovaly. Ani si nejsem jistá, že existovala pyžama. Nevím, co se při nich děje."

      

Lissianna se zasmála a otráveně konstatovala: "Víc než dvě sta let stará a pořád považovaná za dítě."

      

"Těmi budeme pořád, pro mámu a tetu Marguerite," odtušila klidně Elspeth. "Myslím, že je to relativní. My jsme děti, ve srovnání s nimi."

      

"Ale staré vykopávky, ve srovnání se smrtelníky," podotkla Lissianna nešťastně. Cítila se na své dvě sta a dva roky. Narozeniny můžou být pěkná otrava, když jste starší než země, ve které žijete. Kanada se stala státem v roce 1867, tou dobou už Lissiann bylo šedesát devět let. Stará na smrtelníka, ale ne na upíra, jak jim přezdívá většina smrtelníků. Nebyl to ovšem ten termín, co jejímu druhu dělalo starosti. Upíři byli považováni za bezduché stvůry nesnášející česnek, svěcenou vodu a sluneční světlo. Pokud ona ví, její lidé nejsou bezduší o nic víc, než průměrný člověk. A co se těch tří rádoby zbraní užívaných v boji s upíry týče, ani česnek ani svěcená voda jim neublíží. Zbývá sluneční světlo, což už je jiná písnička. Sice nevzplanou jako vích, když do něj vstoupí, ale život je snazší, pokud se mu vyhýbají. Ve skutečnosti jediné, v čem mělo obecné povědomí o upírech pravdu, byla jejich dlouhověkost, síla a schopnost číst a ovládat mysl… jo, a museli se krmit krví.

      

"Vy, lidi, možná staří jste, ale my ne," ozvala se Julianna a její dvojče Victoria přikývla. "Jo."

      

Lissianna se přinutila na dvojčata usmát. Je jim jen sedmnáct, což z nich v jejich partě dělá batolata, pomyslela si, pak si uvědomila, že Elspeth má pravdu. Všechno je relativní.

      

"Takže," řekla, pevně rozhodnutá zůstat veselá, "jste obě dost mladé, abyste to věděly. Co se dělá na pyžamových večírcích?"

      

"Zábavné věci," Victoria se zeširoka zazubila. "Jíte spoustu dobrých nezdravých věcí, jako třeba pizzu a čokoládu a chipsy."

      

Lissianna se shovívavě pousmála. Dvojčata byla dost mladá, aby je jídlo ještě lákalo podstatně víc, než ji a ostatní.

      

"A vyprávíte si strašidelné historky a plkáte o klucích," pokračovala Julianna.

      

"Hmmm," Thomas zněl jednoznačně mnohoznačně. "Plkání o klucích můžete klidně přeskočit, ledaže jsem to já, o kom chcete plkat. A jsem nacpaný k prasknutí, pizzy mi netřeba."

      

Lissianna o tom nepochybovala. Její matka na večírek objednala snad tunu balené krve a stejně tolik normálního jídla, a ona jen s úžasem sledovala, jak ty hory jídla a pití mizí. Z doslechu se dozvěděla, že i krev se ztrácela vskutku úctyhodným tempem. Očividně byly zásoby téměř zlikvidovány. Dokonce zaslechla mámu prosit Bastiena, aby do domu nechal poslat další krev k zítřejší snídani.

      

"Takže jsme odsouzeni ke strašidelným historkám," shrnula to Mirabeau. Na chvíli zmlkla, ale nikdo se nepřihlásil, že začne povídat první, tak se zahleděla na Lissiann a zvědavě se optala: "Pro co teda jela tvá matka do Toronta, co ti dala k narozeninám? Něco mi ušlo? Neviděla jsem tě otevírat její dárek."

      

"Ano, co to bylo?" přidala se hned zvědavinka Jeanne Louise. "Ani já ho neviděla."

      

"Ale ano, viděla's ho, Jeanne Louise," oponoval pobaveně Thomas, čímž na tváři své sestry vyloudil zmatené mračení.

      

"Ne, neviděla," trvala na svém. "Já-" zmlkla, protože jí jeho slova začala docházet. "Ho? Tím chceš říci, že dala Lissi člověka? Muže?" Její kukadla se zčistajasna rozšířila a pusinka zaokrouhlila do vzorného O, její majitelka hned pak vykřikla: "Ten chlápek v její ložnici? On je její dárek?"

      

"Jakej chlápek?" Mirabeau vypadala překvapeně. "Marguerite ti dala mužského?"

      

Lissianna se na Thomase významně podívala. Máš to u mě schovaný, slibovala mu očima, když přítomné ženy a dívky začaly užasle pokřikovat. Jejich reakce byla přesně taková, v jakou doufal. Samozřejmě.

      

"Není to tak, jak to vyznělo," spustila chlácholivým tónem. "Je to doktor. Přivedla ho, aby mi vyléčil hematofobii."

      

"Jo," přitakal Thomas. "A že se po něm Lissianna válela na posteli, byla čirá shoda okolností. To ještě nevěděla, že je její terapeut."

      

"Thomasi!" vyvřískla Lissianna, zatímco ostatní příslušnice něžného pohlaví už zase pištěly a překřikovaly se, protože ji všechny naráz zahrnuly svými dotazy. Znechuceně potřásla hlavou. Obrátila se na ně a urychleně jim poskytla upravenou verzi svého setkání s Gregem Hewittem. Jakmile skončila, pohodlně se opřela se a čekala na jejich reakce.

      

Mirabeau promluvila první, zeptala se: "Takže tu tvou fobii vyléčí?"

      

Lissianna zaváhala, pak přiznala: "Já nevím. Spíš ne."

      

"Proč ne?" optala se Elspeth udiveně.

      

"Well, zřejmě měl v úmyslu odjet zítra na dovolenou. A pak je tu ještě ta maličkost, že ho máma unesla," dodala a protáčela oči, nad směšně předpotopními způsoby své matky.

      

"Možná by bylo lepší, kdyby tě u něj objednala," konstatovala Jeanne Louise.

      

"Ano. Přesně tohle on říkal taky," přiznala Lissianna sardonicky.

      

"No a, můžeme ho vidět?" ozvala se Elspeth a Lissi se na ni překvapeně otočila.

      

"Cože? Proč?"

      

"Všechny ostatní dárky jsme viděly," řekla, jako by to dávalo dokonalý smysl.

      

"Já ho rozhodně vidět chci," prohlásila Mirabeau.

      

"Mně by taky nevadilo podívat se na něj," přidala se Jeanne Louise.

      

"Tys ho už viděla," zaprotestovala Lissianna.

      

"Ano, ale jenom jsem ho zahlédla a ani jsem nevěděla, že je tvým dárkem."

      

"A jaký je v tom rozdíl?" zeptala se oslavenkyně podrážděně, ale Jeanne Louise jen pokrčila rameny. Kroutíc hlavou, Lissianna pokračovala: "Nemůžeme se tam jen tak přihrnout. Svítá. Pravděpodobně spí."

      

"To je v pohodě. Chceme se na něj jenom kouknout. Nemusí s námi mluvit," mávla rukou Mirabeau a už se zvedala z lože.

      

Lissianna zírala s otevřenou pusou, jak její sestřenky spěchají, aby následovaly jejího příkladu. O bratranci nemluvě. Když až nečekaně odhodlaně zamířily ke dveřím, vyhrabala se z postele se slovy: "No tak dobře, ale nesmíme ho vzbudit."

      

Zatemňovací závěsy na jejích oknech byly zatažené a udržovaly v pokoji inkoustovou tmu, když tam Lissianna vešla, s ostatními za patami. Přesto se se vzteklým zasyčení zvrtla na patě, když se místností rozlilo světlo.

      

"Přišli jsme si ho prohlédnout," podotkla Mirabeau. "Za světla to půjde lépe."

      

Lissianna při těch rozumných slovech spolkla své podráždění a obrátila se, aby opatrně popošla k posteli. Ulevilo se jí, když si všimla, že ho světlo nevzbudilo, stejně se ale v spaní zavrtěl, když jejich průzkumná výprava obstoupila postel.

      

"Wow," vydechla Elspeth, hledíc na spícího muže.

      

"Je rozkošný," konstatovala Julianna překvapeně.

      

"Naprosto," souhlasila Victoria.

      

"Jo," přidala se Mirabeau. "Z nějakého důvodu jsem si myslela, že všichni psychologové vypadají jako Freud, ale on je brouček."

      

Julianna a Victoria při tom zhodnocení svorně vyprskly smíchy a Lissianna na hihňající se páreček udělala pššš. Pak pohlédla zpátky na Grega, právě včas, aby přistihla Mirabeau zvedat mu klopu saka. Nevěřícně vykulila oči. "Co to děláš?"

      

"Well, falešné opálení nemá," odtušila klidně badatelka. "Jen mne napadlo se podívat, jestli v saku nejsou vycpávky."

      

"Nejsou," informovala ji rezolutním tónem Lissianna. "Tohle jsou jeho ramena."

      

"Jak-? Aha, jasně. Tys ho líbala a tak," uculila se Jeanne Louise.

      

"Jo, a z jeho reakcí na její líbání a tak, jsme si také ověřili, že tento muž nenosí ani okurku," oznámil Thomas, a Lissianna zasténala. Bylo jí trapně při vzpomínce na stan, který byl rozhodně nepřehlédnutelný, když sem prve vešla její matka, s Thomasem v závěsu… a jak se pak sám složil. Vážně nechtěla jeho komentář ostatním vysvětlovat, ale z jejich výrazů poznala, že vysvětlení bude požadováno a z fleku se rozhodla, že Thomas již nadále není jejím oblíbeným bratrancem.

 

      

Greg byl obvykle sedmispáč, ale se světlem bušícím mu do očních víček a vším tím šepotem okolo zjistil, že je obtížné zůstat pohroužen v konejšivé náruči sladkého spánku a cítil, jak se neochotně probírá k vědomí. Když to konečně vzdal a otevřel spánkem slepené oči, zjistil, že zmámeně zírá na šestici nádherných žen, stojící okolo jeho postele, v po čertech nejrajcovnějších nočních košilkách, na nichž kdy jeho oko spočinulo. Jeho první myšlenka byla, že musí pořád ještě snít… a je to setsakra sladký sen, usoudil při pohledu na lepá těla, která kratinký úbor štědře odhaloval… až jeho zrak přistál na sedmé postavě, stojící u jeho postele.

      

"Spiderman?" zamumlal zmateně.

      

"Krucinálfagot! Vidíte, teď jste ho vzbudili."

      

Greg očima sklouznul za hlasem a slabě se usmál, protože poznal Lissiann. Rozhodně nebylo žádným překvapením, že by mu mohla hostovat ve snu. Poslední jeho myšlenky, než odplul do spánku, patřily jí a věcem, které by s ní rád dělal. Tato sličná ženička ho hravě měnila v jediný chumel sexuální frustrace. Nejhorší na tom bylo, že si dokonce ani neuvědomovala, že to dělá. Mohl si za to sám, na vině byly jeho vlastní živé představy.

      

"Raději ať teta Marguerite neslyší, že takhle mluvíš, Lissi," popíchl ji Spiderman. "Vymyla by ti pusu mýdlem."

      

"Hele, strč si to, kam slunce svítí, Thomasi. Na tyhle srandičky jsem už moc stará," odsekla otráveně, pak se obrátila a mírně se sklonila ke Gregovi. "Omlouvám se. Nechtěli jsme vás vzbudit."

      

Vlídně se usmál a řekl: "To je v pořádku. Vy mi můžete vejít do snů kdykoli."

      

"Jé, není to sladké? On si myslí, že se mu zdáme," zaculila se žena v levandulové košilce.

      

"Nic sladkého na tom nevidím, Jeanne Louise. Buďto přece jenom v trenýrkách okurku, nebo si myslí, že ten jeho sen, je erotický," sarkasticky prohlásila žena v mátově zelené a Greg zamrkal překvapením, když si všiml barvy jejích vlasů. Krátké, černé vlasy vytvarované do špiček s fuchsiovými konečky, tedy nic, co by normálně pokládal za erotické, a tak krátce zauvažoval, co dělá v jeho snu, pak zaregistroval napjaté ticho, které okolo něj zničehonic zavládlo, a rozhlédl se. Spatřil, že pozornost všech se upírá k jeho slabinám.

      

Greg zvedl hlavu a shlédl na pozdvižení, jež se mu tam dole urodilo.

      

"Rozhodně erotický sen," přikývla s vážnou tváří pěkná brunetka v červeném.

      

"Možná bychom to měli zkontrolovat a ujistit se, že to není okurka," navrhla mladá dívka s kaštanovými vlasy, v bleděmodré krajkové košilce a pootočila se, aby si vyměnila zlověstný úsměv s další dívčinou, která jí byla podobná jako vejce vejci. Ta druhá – broskvová – kývla a řekla: "Ó, to jo."

      

Greg doslova zíral, když si uvědomil, že ta dvojka je velice mladá, náctiletá, tipoval, a byl skoro zděšen zjištěním, jak skvěle své noční košile dokážou vyplnit. Kdy začaly puberťačky vypadat tak nepubertálně, rozjímal poplašeně.

      

"No tak, nechte toho," okřikla je Lissianna a obrátila pohled k němu. "Nesníte. My tady doopravdy jsme. A omlouvám se, že jsme vás vzbudily, ale holky chtěly…"

      

"Chtěly jsme vidět její narozeninové dárky," skočila jí do řeči žena s růžovo-fialovým ježkem a po malém zaváhání dokončila: "Což zahrnuje i vás."

      

"Ano. Viděly jsme všechny její dárky," vysvětlovala dívka v modrém. "Čili bylo zcela na místě vidět i vás, chápete?"

      

"Jsme sestřenice Lissiann," poinformovala ho tmavovláska v rudém.

      

"To jsme. Kromě Mirabeau," upřesnila levandulová a Greg se přistihl, že na ni zírá. Připadala mu matně povědomá, ale jeho ospalé mysli chvilku trvalo si ji zařadit. Pak se upamatoval, že prve vešla do dveří, aby oznámila Lissiann, její matce a tomu mladíkovi, že kdosi dorazil.

      

Při vzpomínce na předešlé události si Greg prohlédl pavoučího muže podruhé a uvědomil si, že Spidey je ten mladík, Thomas. Takže nesní.

      

"Měla jsem dojem, že slyším z této místnosti hlasy."

      

Greg pohlédl ke dveřím, protože hlouček kolem jeho lože ztuhnul a tváří v tvář nově příchozí provinile přešlápl. Žena oděná krajkou lemovaným, rudým saténovým županem, měla dlouhé blond vlasy stejného odstínu jako Lissianna, ale to byla jediná podobnost. Její rysy byly ostřejší, tvář protáhlejší a oči nejstudenější, jaké kdy viděl.

      

"Teto Martine," promluvila Lissianna zaraženě. "My jen- ukazovala jsem holkám svůj dárek k narozeninám."

      

Žena se zastavila u paty postele a se zájmem si Grega prohlížela. "Takže to je ten psycholog, kterého tvá matka přivedla, aby ti pomohl s fobií, není-liž pravda?"

      

"Co se tady u všech všudy děje?" Skupinkou kolem postele proběhlo další čeření, protože ve dveřích stanula Lissiannina matka, oblečená v dlouhém hedvábném županu.

      

"Slyšela jsem hlasy a přišla jsem to prošetřit," oznámila Martine. "Lissianna ukazuje děvčatům svůj dárek k narozeninám. Je poněkud mladý, že ano, Marguerite?"

      

"Copak to nejsou všichni?" opáčila Marguerite, málem unaveně. "Ale, jak se tak zdá, je ve svém oboru jedním z nejlepších."

      

"Hmmph." Martine se otočila ke dveřím, zjevně o Grega ztratila zájem. "Vraťte se do postele, dívky. Už je dávno po rozbřesku. Všechny byste už měly spát."

      

Nastalo davové mumlání a brblání, ale všechna děvčata poslušně následovala Martine a Marguerite ven z pokoje.

      

Dveře se s tichým cvaknutím zavřely, ale Greg ještě slyšel mumlání ženských hlasů, vzdalující se chodbou. Starší dávaly těm mladším kázání. Teprve až když zašustění látky přitáhlo jeho zrak stranou, si Greg s trhnutím uvědomil, že všichni neodešli. Pavoučák pořád stál u postele a pozoroval ho s odhodlaným výrazem.

Žádné komentáře